Re: Co je pro vztah důležité?

"Láska je v křesťanství základní charakteristikou vztahu jednak mezi Bohem a člověkem, jednak mezi lidmi navzájem, a je tedy také základním požadavkem kladeným na každého křesťana. Na rozdíl od erotické lásky, která po milovaném především touží (řecké erós a latinské amor), případně si s ním chce i užít, rozumí se zde láskou vztah, v němž jde především o dobro milovaného, jak to vyjadřuje řecké slovo agapé nebo latinské caritas. Křesťanská láska má tedy být především aktem vůle, který chce dobré pro druhého kvůli Bohu. Augustin ji charakterizuje jako „směřování mysli ke stavu, v němž se těší jednak z Boha kvůli němu samému, jednak ze sebe samé a z bližního kvůli Bohu"[3] a Katechismus katolické církve jako „božskou ctnost, kterou milujeme Boha nade všechno pro něho samého a svého bližního jako sebe z lásky k Bohu".

Všechny ostatní stránky lásky – citová náklonnost, erotická přítažlivost, touha a další – tím nemají být potlačeny, ale mají být tomuto chtění podřízeny. Vlastním původcem lásky je totiž Bůh sám a projevy jeho lásky křesťanství označuje pojmem milost. Paradoxní křesťanské učení o jediném Bohu jako o nejsvětější Trojici se snaží vyjádřit, že v Bohu samém jsou vztahy, a to vztahy lásky,[5] které se obracejí „navenek“ ke světu a k člověku v Božích aktech Stvoření, Zjevení a Vykoupení. Lidská láska je pak vždy jen odrazem a odpovědí na tuto Boží milost – a to i když bloudí a když se své vlastní povaze zpronevěří."

Wikipedie, Láska v křesťanství

V řečtině existují pro lásku výrazy agapé, filia a erós.

- erós (ερως, lat. amor) znamená lásku, která po něčem touží (srv. erotika) a podle Plotina chce něco vyššího;
- filia (φιλια) je vzájemná láska mezi přáteli; filos znamená také milý;
- agapé (αγαπη, lat. caritas, fr. charité, angl. charity) je láska pečující a podle Plotina směřuje k nižšímu.