Re: Jak se nenechat vtáhnout do pesimismu

Grainne,

když on ten "naučený" optimismus může být daný i tím, že - z čistě pesimistického hlediska - se teoreticky může podělat naprosto kdykoli naprosto cokoli, a na všechno se prostě připravit NELZE, a to prostě z toho důvodu, že tě spousta z těch věcí vůbec ani nenapadne. Takže je jistě dobré "ošéfovat" ty nejdůležitější věci, které tě napadnou, ale a) stejně není ve tvých silách ošéfovat všechno, b) i když ošéfuješ, tak to dost často dopadne úplně jinak, takže je dobré naučit se některé věci prostě nechat koňovi a neřešit a nenervovat se.

A pak taky trochu to, o čem píše Palac - když je blbě, ale FAKT blbě, když se člověk aktuálně ráchá v nějakém fakt velkém průseru, tak pokud zůstane i nadále pesimistou v tom smyslu, že to jistě dopadne blbě, a nedovolí si ani špetku naděje, tak si může jít rovnou do Baumaxu koupit provaz.

Stran té společenské potřeby tomu moc nerozumím - je přece každého volba, nakolik hodlá být ke svému okolí upřímný, a nakolik od něho očekává nějakou pomoc.

Jsou momenty, kdy prostě určitým lidem na otázku "jak se máš" řekneš "děkuji, dobře" i když ti zrovna akutně teče do bot, ale je to tvoje volba, protože to jsou cizí lidi a ty se s nimi o tom nechceš bavit, ale taky od nich neočekáváš žádnou pomoc.

Vůči partnerovi by ale člověk takovouhle krustu mít neměl a má-li, tak je něco hodně špatně.

Stran toho že nemůžeš vědět, zda někomu pomáháš k dobrému nebo zlému - já hlavně nevím, proč a jak bych dospělému člověku měla k čemukoli z toho v tomto smyslu pomáhat, zvláště pokud nevím jak a on mi nedá žádné vodítko. Pokud někdo o mou pomoc bude stát, tak předpokládám, že ke mně bude za prvé upřímný, za druhé si o to řekne. Když neudělá jedno ani druhé, tak je mi děsně líto, ale odmítám nést odpovědnost za jeho duševní stav a případně následky takového stavu. Na to se mám až moc ráda.

Jednalo-li by se o partnera, tak by asi stálo za to řešit to s psychologem, aby, jak říkáš, se ti dva naučili navzájem se neotravovat. Ale upřímně řečeno si neumím představit, že by mě pesimista jako partner vůbec zaujal, neřkuli abych s ním vydržela.