Re: :-)

Luci, ja chapu, ze to mame kazdy jinak nastavane a urcite to bude i nejakyma zivotnima zkusenostma - ja jsem proste duverivec a chtela bych, aby mi to zustalo. Tak nejak se nam zije lip, kdyz necekame za kazdym rohem padoucha. Ale samozrejme moje duverivost ma sve hranice - nikdy bych nepustila do baraku ciziho cloveka, kdyz me na ulici oslovi nekdo, kdo vybira na charitu, chci videt prukaz a necham si vysvetlit o jakou charitu jde, nez neco dam, docela se treba bojim bezdomovcu (jednou me po praci dva honili az k autu, kdyz jsem jim odmitla dat stovku - to jsem ani nevedela, jak dokazu rychle utikat), nikdy bych nedala na net fotku naheho ditete apod. Spatne se to vysvetluje - proste vzdycky zvazim, jak moc riskuju - nikdy neriskuju zdravi a zivot svych blizkych a sebe, tady duverivost nema co delat, ale pokud jde pouze o materialni veci, tak tam zas o tolik nejde.....
Treba bezne davam bezdomovcum tricetikorunovou stravenku - kdyz zebraji nebo me oslovi, coz uz treba muj muz nechce pochopit, rika, ze si za svou situaci muzou sami. Ja proste myslim, ze nikdy nevime, jaky pribeh ma ten ktery clovek a treba mu to pomuze, chci verit....Mozna ji nekde vymeni za litr vina (tu stravenku), ale pokud jeden z deseti je pouzije na jidlo, pak verim, ze to delam spravne.
Nikoho ze zdejsi diskuze v podstate neznam (tedy omlouvam se Maw, Joll, Marice a Katce ) - ale predpokladam, ze vetsinu nikdy neuvidim, pokud ale kdokoli tady napise, ze je ve financni nouzi, pomuzu, pokud budu moct. Za kazdym nickem vidim cloveka. Tolik moje naivita