Re: :-)

Luci, my Ti rozumíme i bez interpunkce

Co se týká jídla, Wis, Páťa může být z toho druhého tábora, že moc té tuhé stravy prostě nechce, a já bych mu vyhověla, jakož i s jabkem. Toliko můj názor a respektuju i ty ostatní.

Co se týká jogurtu, já jedla dřív víceméně jen ochucený, s přechodem na bezlepkovou dietu se mi změnily chutě a jedině bílý, a když jím ochucený, je mi z toho blivno, jak cítím tu chemii, jakkoli to jsou dřívější oblíbené (podotýkám, že zdravé výživě moc nedám, já se všema svýma dietama a omezeníma jím vše, nač mám chuť a souč. mi to nedělá zásadní problém). Takže já hlasuju za bílý jogurt a do toho hodit nějaké to ovoce, což báječně ochutí, nebo marmeládku - nejlíp domácí. A když děti neznají jiný než bílý, jí to pěkně. Třeba ne teď hned, ale časem chtějí zkusit a nic jiného není...
Jiank myslím, co se týká mléčných výrobků, za prvé kojenci je teda ještě toliko nepotřebují, ale pak je jedno, jestli pije mlíko nebo jí jogurty nebo rád tvaroh... sýry... Však nemusí všechno.
Osobně myslím, že nejlepší je příklad, takže co jí rodiče a okolí, dítě chce taky. A když nechce, je to někdy - až jsou větší, teď jsou moc malý - způsobeno nezřídka tím, že jim je pak nějak nedobře z toho, ale neumí to sdělit a projevy mohou být nevýrazné. Že někdo netráví slupku z papriky jen tak nepoznáte, projev žádný, ale je mu třeba děsně těžko. Dítě prostě nechce papriku. Nenutila bych.
Chceš jez, nechceš nejez. Řešila bych, kdyby větší dítě nechtělo jíst nic.
Pochutiny dávat nehodlám a doufám, že do 3 let se to podrží udržet i s babičkama.