Re: :-)

Jojo, Mariko, já rozčilenýho B netulím, pže to tak necítím (= souhlasím s Tebou v názoru), a když já se čílím, tak by mě úplně dopálilo, kdyby mě chtěl někdo objímat. Já říkám něco "ta kačenka tě nějak rozčíla? / Ono ti to nejde? / Nedělá to, co ty chceš / Nedaří se ti vytáhnout?" A říkám to od přírody jakousi podivnou (mně skoro cizí) intonací, na kterou B reaguje báječně. Často ho nechám být, on se tou větou zklidní. Nějak se musí vypořádat s tím, že to nejde, jak si představuje... No a často mu jdu taky pomoct - ale ne tak, že se vzteká, tak pomůžu, ale že se snažím zjistit, proč se vzteká, viz výše, on dobře reaguje, mezitím se v podstatě uklidní a tak to spolu vyřešíme.
Tady vnímám vztek jednak to, že jemu to nejde, ale hodně taky to, že si nemá jak říct...
Jako "mami, pojď mi pomoct vylovit tu kačenu", tak jeho vztek může být tím "já tu lovím kačenu, mami, slyšíš to, snad mi přijdeš pomoct" - prostě někdy tu pomoc vyloženě očekává a vyřeší celý jeho problém.