Re: Podpora rodiny při hubnutí

Tak to jsi mne rozesmála - "Takže pořád jen vařím, nakupuji, snažím se hýbat" - přesně takhle si teď také připadám, tak často jsem snad v obchodě nikdy nebyla
Já jsem začala hubnout s kamarádkou, jsme sice každá z jiného konce republiky, ale podporujeme se na dálku a je to super, kdybych třeba s manželem měla řešit to, co řeším na dálku s ní, počítám, že by mne už dávno zahlušil (takhle se o hubnutí vykecám s ní a s manželem si můžu povídat normálně). Ale na druhou stranu, moje mamka o hubnutí ví také a vždy se zeptá, jak to jde a když se vidíme, tak mne pochválí. Manžel to ví také, ale z minus 8 cm přes prsa úplně odvázaný není (no chlap). Super jsou v tutom kluci, ti stále řešili, proč si vážím jídlo a teď už mi váhu sami podávají a hádají se, kdo bude tentokrát vážit. A asi nejlepší je v tutom moje sestra. Vyrazily jsme spolu na kafe asi dva dny poté, co jsem začala hubnout a ona říkala, jak mi to sluší, že je vidět, že jsem zhubla (no vidět opravdu nebylo nic, byla jsem v té době nejtustší, jak mne kdy mohla vidět), nevím, zda jsem se po dvou dnech cvičení tak narovnala, že jsem vypadala hubenější, nebo zda jí to mamka hlásila, tak mi to zdvořilostně pochválila, nebo zda opravdu měla pocit, že vypadám dobře, nicméně to moc potěšilo. Tak spolu jdeme na kafe zase příští týden, ona na rozdíl od manžela bude mít alespoň pochopení pro ta malá prsa