Re: co byste udělaly vy?

Bien,

tak v prvé řadě je mi chlapečka moc lítoale tak snad už je mu dobře

Souhlasím s holkama - dej jí čas, napsalas jí, z Tvých témat, cos zakládala, vím, že jste si blízké a ona to ví určitě taky, a až bude potřebovat, určitě se Ti ozve....

Já, když si vzpomenu na dobu, kdy se mi oběsil můj táta, tak jsem naprosto nikoho vedle sebe nechtěla, snesla jsem jen děti, odmítala jsem to s kýmkoliv ze svého okolí probírat, lezly mi na nervy jakékoliv projevy soustrasti, byť to Ti lidé mysleli dobře, ale prostě ne, nedala jsem to....a když umře dítě, je to ještě tisíkrát horší tragédie, než když zemře člověk, který měl šanci si svůj život odžít....

A ještě napíši - v té, pro mě nejtěžší době, mi můj partner naprosto nebyl oporou, a i přesto jsem neměla potřebu hledat pomoc jinde, prostě jsem si to musela odžít v sobě sama....jsou prostě chvíle, kdy Ti nikdo nemůže pomoci, i kdyby tisíckrát chtěl