Re: co byste udělaly vy?

ahojte..

Tak v patek kamaradka napsala,te nasi spolecne,ze meli posledni rozlouceni,jak to bylo krasny a plny utechy,jak by se to malymu libilo...je jeste porad v soku,furt ji to uplne nedochazi,nevi,jak zit dal...na radu psycholozky se budem stridat,davat ji pred dvere nakupy tak,aby se s nama nemusela videt..

Ted se snazime ji upnout na dceru..kompletujem pro holcicku novy obleceni na leto..snad bude brzo schopna,pro dcerku,fungovat..ona ju ted moc potrebuje..

Me samotne to furt uplne nedochazi..su typ,kterej odchod blizkych neprijme do pohrbu..az diky nemu se s tim muzu vnitrne srovnat..doufam,ze mi jednoho dne rekne,kde kloucek lezi,abych se mohla jit rozloucit a uzavrit to uvnitr..

V sobotu jsem byla u te spolecne kamaradky,bylo to takovy divny..ten partak nasich kluku tam chybel..i kdyby tam treba stejne nebyl a my se mely videt jen ve 2,stejne proste chybel..Kaja si ho asi nepamatuje,ale ten druhej rarach se po Liborkovi zacina ptat..co mu rict?!je to sileny..
Navic se v sobotu stala nehoda..ona bydli na "konci sveta",v jejich dedine konci silnice,v sobotu jedou jen 2 busy..pri krajeni mrkve si rozrizla prst do kosti..byly sme tam samy s 2 rarachama a pulrocnakem,ja bez ridicaku a ona zacala omdlivat..sousedi pryc,manzel v nemecku a nikoho tam nezna..situace na zblazneni..nakonec manzel domluvil strejdu,ten ju odvezl na pohotovost..ale bylo mi ouzko..rarasi se prali a ja trnula,aby si nerozbili hlavu,bo to by me asi polozilo..no,snad bych to zvladla,ale strach byl teda obrovskej..