Re: Už jste někdo řešil, že druhý rodič nedal souhlas s očkováním?

"... Ne kazdej ma prorizlou hubu a umi se postavit nekterym lekarum, kteri ne vzdy navrhuji, ale velmi casto narizuji. Ale tahle cesta asi neni ta prava."

Víte, já jsem reagoval na větu

"lékaři KONEČNĚ začnou s rodiči jednat a navrhovat, ne nařizovat.."

Vaše formulace je o něco lepší, neboť není tak generalisující. Nicméně i k ní :

* žádný lékař Vám nemá jak co nařídit, pokud by to přesto nějakým způsobem zkusil, nemusíte mít onu "hubu" a stačí prostě toho "nařízení" nedbat

** jsou docela častá, řekl bych i oblíbená, obecná obvinění. I ono "někteří" má takový charakter. Důkaz nikde, konkretní věc nikde. Pouhé pivní nebo pavlačové řeči. A nejde jen o vyjjadřování ke zdravotníkům, je to mnohem obecnější. To není vůbec dobré a jen to narušuje důvěru mwezi lidmi, aniž by to mohlo přinést nějaký prospěch, případně nějakou změnu k lepšímu. Je celá řada možností vyjádření nespokojenosti, přání či stížnosti, neanonymně a konkretně pro tu kterou věc.

*** před více než 40 lety jsem si jako absolvent prvního ročníku LF začal přivydělávat jako sestra v brněnském kojeneckém ústavu a tu jsem pak vykonával čtyři roky. A tu pak viděl jsem práci lékařů zblízka. Nebyly žádné právní normy nařizující projevy ve vztazích, nota bene ti drobečci tam neměli ani kdo by je v tu kterou chvíli zastoupil, než právě toho lékaře a sestru. A přesto jim bylo aspoň v rámci možností jejich chápání vysvětlováno, co je čeká, ať již šlo o koupel, podávání jídla či léku, nebo vyšetření či ošetření. Od III. ročníku jsem v rámci SVOČ pracoval na odělení dětské karduiologie FDN a zde jsem zase viděl, jak pan docent rozmlouval s rodiči o jejich dětech, trpících vrozenýnmi srdečními vadami a jak jim sděloval co a jak je a bude a co bude zapotřebí. A že to v tu dobu byly věci věru těžké pro rozhodování a jak pan docent říkal, je to jako když se to mrně topí a já mu jdu na pomoc a buď ho vytáhnu z té vody nebo se v ní oba utopíme. A dál bych mohl popisovat i situace, které jsem prožil jako kluk v nemoci a nemám žádnou zlou vzpomínku, a že jsem i jako desetiletý chodil k doktorovi sám a hubu jsem nijak prořízlou neměl.

**** nemyslím si, že je možné nastrkat společenské normy do právních. Nemyslím si, a to spolu s Vámi, že onen nový zákon je prospěšný. Přejmenovat pacienta na klienta není žádné řešení. Řekl bych, že vstup politiky, ekonomie, journalistiky, managerïsmu i práva do medicíny je v současnosti nepatřičně silný a svádí medicínu na scestí. Není žádným přínosem činit z ordinace advokátní kancelář nebo numismatickou výstavu. Vztah lékař-pacient je narušen už tím samotným vstupem zmíněných oborů. Snazší a prospěšnější je využití svobodné volby než vnucování nástrojů sporu stranám, které mají být pospolu ku prospěchu věci, pro kterou se sešly.

***** Ti, co stojí v čele, mají předepisovat, co je správné, užitečné a spojené se zákony (Cicero). Není nic užitečného a nadto ani spravedlivého, když zákon vyhoví jedněm a přitíží druhým.