Re: "Hodíme se k sobě" vs. "nehodíme se k sobě" - co si pod tím konkrétně představujete?

"Pravda je, ze s pribyvajicimi lety uz rozpoznam, kdy se krev zacne penit a jasne to okoli rikam - a snazim se zdrhnout z bojiste zavcas pryc."

Je to přesně tak. Já jsem se přistěhovala do širší rodiny mého partnera, kde se nikdy věci neprobíraly na rovinu. Vše se dusilo, nidko nikomu nic neřekl, aby nebyl ten špatný. Ve finále to vždycky ale působilo dusno a enormní napětí, které já si se svou povahou nemůžu dovolit
Takže já se snažím lidem říkat, co očekávám, proč mi vadí to a to, snažím se být trpělivá a férová. Taky to pro mě nebylo úplně jednoduché a jít za tchýní s tím, jestli by nemohla klepat, když jde k nám atd. Ale věděla jsem, že je hodně na mě, jak si to udělám. Takže potud je to bez konfliktů. Konflikt nastane v okamžiku, kdy se snažím něco říkat dokola a dokola a je to zcela bez odezvy. Jakmile ztratím trpělivost, tak jdu a rubu.
To samé, když mě někdo do něčeho nutí nebo mi říká, co bych měla, protože "tak se to má". Což si an maloměstě vyslechnu celkem často.
Myslím, že lidi by se měli vzájemně respektovat a respektovat i to, že někdo může mít něco jinak. Já v podstatě jen chci, aby mě lidi nechali žít.