Re: "Hodíme se k sobě" vs. "nehodíme se k sobě" - co si pod tím konkrétně představujete?

hm, láska je sice důležitá, ale je taky důležitý dát ji tomu druhému nějak pro něho srozumitelně pocítit. Jak syn "ví" že ho máš ráda takového, jaký je, podle čeho to pozná? (netvrdím, že neví a nepozná, ptám se)

Pochybuji, že by všechny ty hyperkritické matičky své děti neměly rády, že třeba Tvoje máma nemá ráda Tebe nebo Valkýřina Valkýru, ale prostě si třeba taky myslí, že není zdravé a důležité chválit za každý prd, že je naopak nutné řádně zkritizovat nedostatky, aby je dotyčný měl šanci napravit.

A dotyčný si to v citlivém věku třeba "přeloží" tak, že všechno dělá špatně a nic z toho, co dělá, nestojí za pochvalu.

Osobně si myslím, že pro vybudování sebevědomí je třeba chválit opravdu i za ten prd, pokud ten prd znamená byť i jen malý pokrok v nějakém směru, případně je to něco, co se mi líbí (třeba obrázek). Na to, abych chválila, přece nemusí být výkon zdaleka dokonalý, stačí, když je na něm vidět snaha, případně je o něco lepší než včera, předevčírem... Obavy, že ten člověk kvůli tomu zpychne a bude si myslet, že nad něho není,a až tvrdá srážka z realitou ho z toho omylu vyvede, jsou podle mě naprosto liché.

Jen se ta pochvala musí prezentovat jako to, co opravdu je (tj. neříct "ty hraješ úžasně na klavír", ale třeba "tahle pasáž se ti povedla líp než včera".

Z toho příkladu s flétnou - jde říct třeba "no jo, sice se ti to prima hrálo, ale většinou to bylo falešné" , ale jde říct taky "občas to bylo ještě trochu falešné, ale byla z toho slyšet ta ohromná chuť a potěšení, se kterou jsi to hrála, a to se mi moc líbilo, a ten zbytek časem vychytáš".

Slyšíš tam ten rozdíl?