Re: Pokoj puberťáka

Já sama jsem byla hrozná bordelářka, to myslím doslova.
Když po mně mamka chtěla, abych si uklidila pokoj, buď jsem se v tom a) hrabala a převracela z ruky do ruky a výsledek byl 0, nebo b) jsem vše, co bylo rozházené, nakopala kam to šlo, "aby to nebylo vidět" (pod postel, do skříně, pod komodu). Prostě fakt čuně.
Pak mi mamka začala dělat to, že mi všechen tenhle nakopanej bordel vytahala doprostřed pokojíku na jedno obrovské pohoří bordelu se slovy "dokud to neuklidíš,...." a různé zákazy. Stejně mně to nebavilo a nesnášela jsem to.
Návštěvy u mně nefungovaly, nesměla jsem si zvát nikoho domů, to u nás bylo tabu až do mých nějakých 16ti, kdy mi mohla poprvé přijet kamarádka ze střední. A to jsem gruntovala jak šílená.

A teď, kdybych žila sama, no nevím, jak by to u mně vypadalo, nemám doma sterilní čistotu, ale vzhledem k tomu, že žiju s přítelem ve společném bytě, máme často návštěvy a navíc teď čekáme přírůstek, bych se musela hanbou propadnout, kdyby tu byl bordel.

Takže klid, ona z toho (snad) také vyroste. Určitě bych stanovila pravidla - krečka alespoň jednou týdně uklidit, vyčistit, poházené oblečení alespoň na sluhu nebo přes židli a postel v bezvadné čistotě (bez drobků apod). Zároveň bych ale taky trochu něco "povolila", např. bordel (chaos) na stole si měj jaký chceš.
Hodně štěstí a pevné nervy