Re: Učí se vaše děti z vlastního přesvědčení nebo je nějak motivujete?

Royo, to s tebou naprosto souhlasím. Potíž je v tom, že kdybych se měla řídit vlastním přesvědčením, nejspíš děti do školy dávat nebudu. Nebo aspoň na některé předměty. Abych byla přesnější, k některým učitelům. Protože mi tenhle systém taky vadí. Ale co s tím mám dělat? Na prvním stupni jsme se částečně učili doma, teď už bych to nedala.

Těžko budu dítě přesvědčovat, že důležité je, co poznalo nového, když probírané ho třeba vůbec nezajímá. Nebo mu vadí způsob podání.
Ve skoro dvanácti letech je dítě dost vyspělé na to, že dokáže posoudit, že ta hodina matematiky byla strávená zbytečně, protože opakují už potřetí to samé. Jenže pak přijde chvíle, kdy by dávat pozor měl, ale už je tak znuděnej z první půl hodiny, že mu to důležitý nakonec unikne. A učiteli vůbec nedochází, že vyrušuje v hodině, protože se nudí, protože není zaměstnanej. Protože by chtěl na některý věci přicházet sám a ne si je nechávat diktovat.

Takže mně vlastně nejde ani tak o ty čtyřky, jako spíš o to, aby to neskončilo tím, že se na školu vykašle úplně. Mně vlastně o známky vůbec nejde, mně vadí, že tímhle stylem je docházka do školy šíleně neefektivní. Že nakonec se stejně bude muset podřídit systému. Co mu bude platný, že bude chytrej, když na to nebude mít papír.
Tenhle systém může být jakkoliv proti mému nebo jeho přesvědčení, ale ty děti v něm budou muset žít a přežít.
Vypadá to možná jako protimluv, když si to zpětně po sobě čtu, ale takhle se to ve mně pere. Třeba mě někdo pochopí.