Měly jste někdy u vašeho partnera pocit, že mu nejste dost dobré?

Já tohle zažila s předchozím partnerem, takový pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to není dost, není to hodno nějaké velké chvály.
Snaha nějak zviditelnit své zásluhy se míjela účinkem. Tady na serveru se často radí, že je třeba muži řádne předvést, co všechno žena třeba na MD dělá. Já jsem se při podobné snaze v čemkoliv setkala s tím, že dělám z prdu zlatou kuličku a jiní to umí lépe a bez řečí. Takže výsledkem nebyla satisfakce, sebeprezentace, pochvala, naopak to bylo postaveno tak, že pro jiné to není problém, pro tebe jo, tak jsi asi neschopná.
Místo toho, abych tím řádně zviditelnila své zásluhy došlo pravidelně k opačnému jevu. Samozřejmě pak ke konfliktu, protože dle bývalého partnera se nic nestalo a proč já hysterčím.
Hysterčila jsem proto, že po výčtu různých aktivit se mi dostalo jen pokrčení rameny: To je toho.

Možná moje špatné vnímání, ale časem jsem z něj měla pocit, že bych mu nebyla dost dobrá ani kdybych mu poskytla život zachraňující transfůzi.
Já vlastně chtěla pochválit, zdůraznit své zásluhy a místo toho jsem se dozvídala, že nejsem nic moc...a končilo to hodně dlouhým seznamem.

Dlouho jsem s ním hrála tu hru, obhajovala jsem se, až mě to čase přestalo bavit, protože když jsem se na tohle začala bránit, začal šílet i on a skončilo to velkým konfliktem, který trval ještě dlouho a dusno.

Vyšlo mi z toho, že jsme oba cosi potřebovali, ale ten protějšek nám to nechtěl dát.

No nakonec to skončilo pauzou, která vyšuměla.

Měl jste někdo podobného partnera, se kterým jste se takhle cítit - že mu nejste dobrý - a to jste ani neděla nic asociálního, zjevu jste byl/byla průměrného, o domácnost a děti jste se staral...ale pořád byl hodnocen jako nedostatečný????
Dneska jsem ráda, že už v tom nežiju, protože dlouhodobě to bylo ubíjející.