Rozchod - jsem na dně

Psala jsem tady už do fóra deprese s tím, že poslední dobou mám velké úzkosti, apatii, brečení a obrovskou únavu. Co jediné mě tak drželo "při životě" byl můj přítel. Je mi 20 a s přítelem se známe od základní školy a od 16ti let jsme spolu začali chodit. Teď poslední tři měsíce to skřípalo maličko v tom smyslu, že jsem se jen tak plácali venku a nebyla možnost nějaké intimní chvilky doma. On měl nemocnou mamku atd. Oba jsme se těšili a měli plány, až zas budem spolu sami, až pojedem na chatu atd...těšila jsem se na to, to bylo jediné, na co jsem se těšila během těch svých stavů. V pátek mi psal, ať v sobotu přijdu, že budeme mít barák sami pro sebe atd. Těšila jsem se moc, on taky. V sobotu ráno psal, že je blbec, že se hrozně opil a přišel domů až v 9 ráno a neni ničeho už ten den schopen. Mrzelo mě to, ale ok, řekla jsem, že si to vynahradíme. A on z ničehonič napsal, že si musíme promluvit, že to v pohodě neni. Osobně mi pak řekl, že se musíme oba v životě posunout dál a že ten náš vztah je o ničem a že vážnej vztah se mnou nechce... zhroutila jsem se. Nevím co dělat, je pevně rozhodnutej a já ho prostě nedokážu vymazat ze svého života...představa, že ho už nikdy neuvidím...