Re: Trápit v postýlce nebo dát do šátku a večerní práce vykonávat s ním?

Přesně tak, každé dítě je originál a jako takový vnese nové zkušenosti do rodiny. A tak jak píšeš, zkus jít mimo konvence, někdy se to vyplatí. Já čtvrté dítě nosila v šátku snad pořád, ne proto že by plakalo, ale jen proto, že nám to vyhovovalo a připadá mi to přirozené. Myslím si, že pro dítě je trochu šok, když žije devět měsíců semknuto s matkou "tělo na tělo" a najednou je mimo a ještě "daleko" někde v postýlce. Dětem zpočátku nestačí matku vidět nebo slyšet, potřebuje ji cítit, potřebuje nepřetržitý dotek..... a další a další. Je potřeba ale přihlížet k tomu,jak to vidí matka a co je schopna a ochotna, jaké má názory a styl života. Je to individuální viz.ostatní, ale tříměsíční mimi je opravdu ještě mimi a potřebuje to svoje. S námi malinké děti spí v posteli a sami se rozhodují, kdy odejdou a když to člověk moc nehrotí, tak odejdou sami a v klidu. Nemám ani postýlku, ani kočárek, děti nepotřebují dudlík, ani láhev atd. a musím uznat, že mám díky tomu perfektní fyzičku - jinak to nejde. Jsem tak trochu exot, ale spoustu těžkostí jsme nemuseli řešit a mám srovnání, protože první dítě jsem vychovala klasicky - kočárek, postýlka, dudlík, příkrmy a všechno "tak jak se má" ... tak jak je v tabulkách a děs běs.... Dítě často nemocné, hyperaktivní, nezvladatelné,..... U dalších dětí mě opouštěla ta "jalovost" a dovolila jsem si dát na intuici a vyplatilo se to. Tak jak jsem bývala nervní a hysterická, jsem teď pohodář jenom proto, že jsem změnila pohled na život a dala se na to jinak. Takže z mé dlouhé praxe s našimi dětmi mi vyplývá, že děti jsou přesně takové jako my a tím pádem si za svoje děti můžeme sami. Doufám, že se naučím psát kratší příspěvky, zatím...