Re: Trápit v postýlce nebo dát do šátku a večerní práce vykonávat s ním?

Tak přesně tohle jsem si říkala u té první....naučila jsem ji chtě nechtě usínat v postýlce, protože mi někdo chytrý řekl, že to tak má být a já jsem neměla dídost informací...DOdnes se bojí večer tmy, psychika je dost slabá, má problémy s dodržováním pravidel, leccos ji rozhodí, špatně se přizpůsobuje, hodně se stydí v cizím prostředí, je málo sebejistá, podceňuje se, je až depresivní, je to takový blok.Neříkám, že je to tím, že jsem ji dávala usínat samotnoou, i když se na to necítila, jen konstatuji. Druhá dcera byla více přizpůsobena nám, odmalička byla na mě přilepená, vše podnikala s námi, je opak starší sestry- společenská, sebejistá, usměvavá, ani trochu depresivní, pohodová, v cizím prostředí je jako ryba ve vodě, rychle se skamarádí... Teď, třetí miminko, je s větším časovým odstupem, mezitím jsem pobrala spoustu informací, musela jsem se toho hodně naučit o psychickém a emočním vývoji dítěte (kvůli své profesi), takže už mám představu o tom, co se miminku odehrává v hlavě, takře trnu, čeho všeho jsem se na svých dětech dopustila. Alespoň u toho třetího bych nechtěla tyto chyby dělat, aby mělo vývoj co nejpřirozenější. Zajímalo mě ale, jestli náhodou nejsem nějaká divná...
Jinak, myslím, že je mnohem lepší řešit, jak naučit dítě spát v postýlce, v době, kdy dítě už chápe, co se kolem něj děje, než ho teď od sebe násilím odtrhnout od sebe,když ještě nechápe, co se s ním děje, z obavy, že to později neukočíruju....