Přechození vztahu – pauza

Pěkné odpoledne, zajímal by mě váš názor na následující situaci:

Jsem s přítelem již 12 let (7 let na dálku, 5 let společného bydlení) a jsme si vzájemně prvními partnery. Pro okolí vztah ideální (narážky na svatbu na každém rohu), ve skutečnosti nám to již delší dobu mírně řečeno skřípe. Známe se téměř dokonale, jsme si nejlepšími přáteli. U přítele ale došlo k tomu, čeho jsem se obávala – jak má vědět že jsem ta pravá, když s jinou nechodil? Prošel si určitými románky po internetu (mailová a sms komunikace, max pár pus) – vím o dvou, ale zároveň jsem si téměř jistá že k ničemu víc nedošlo (samozřejmě to nemůžu vědět na 100% ). Zatím jsem mu vždy odpustila, vyříkali jsme si to (chápu jeho pohnutky). Je totálně nerozhodný vůči tomu, co má s naším vztahem dělat – nechce mě opustit ale není si mnou jistý, prý mě nedoceňuje. Shodli jsme se na pauze (já kvůli němu, už nevím co mám dělat), aby si prý uvědomil jak moc mě potřebuje. Tvrdí že teď v tom žádná jiná na 100% není (prý již příležitosti k nevěře měl, ale není schopen mě podvést), chce se zaměřit sám na sebe a na to co chce. Jeho největší strašák je prý rozvod, nechce udělat chybu, strašně se v tom pitvá a tím sebe (i mě) doslova psychicky týrá. Dokola mu vysvětluju že nikdy nikdo neví jak to dopadne, ale on není schopen se rozhodnout. Já ho do ničeho netlačím, pouze okolí (ale ti už také polevili, už je to za ta léta nebaví).
Asi jsme upadli do partnerského stereotypu a neumíme se z něj vyhrabat...
Já po těch letech trnu hrůzou že zůstanu sama, už to neumím (vlastně jsem to nikdy nezažila).

Je tu někdo, komu pauza pomohla?
Jak byste náš problém řešili?

Ještě jsem zapomněla – máme jeden zásadní problém – a to v sexu, z jeho strany. Někdy máme pauzu i 3 měsíce. Tvrdí že má pocit že sex potřebuje, ale přitom nemá chuť. Zpočátku jsem to přičítala stresu v práci, nyní mám pocit, že je to mnou. Ale přitom není schopný mě opustit... Já jeho taky ne...