Třeba tě potěším, já kdysi chodila s manželem, on byl jaksi nerozhodný (my spolu kamarádili, on chodil se slečnou, pak se rozešli, začal se mnou, ale ještě jaksi nebyl na další vztah zraly). Já cítila tu nerozhodnost, trápilo mě to, nabídla jsem, že se rozejdeme. Chtěl měsíc na rozhodnou. Souhlasila jsem. Pak jsem ho kontaktovala po pár dnech, že mě čekání trápí, at se rozhodne hned. Nerozhodnul se, utnula jsem to. Definitivně. Bolelo to strašně, ale cítuila jsem, že je blbost dokazovat komukoli, že já jsem ta pravá, že bud to prostě ví, nebo neví, ale pokud neví, je to na houby. Trápila jsem se půl roku, on mezitím s někým chodil, já jsem se zas vzpamatovala a byla jsenmzase ok.
Pak jsme se potkali...a on už věděl naprosto jistě, že chce mě! Byla to úúúúpně jiná kvalita. Jsme spolu 11let.
Třeba mu to taky docvakne. Pokud ne, je BLBOST trápit se a vyčerpávat se s někým, komu nejsi dost dobrá! Ale to cítíš sama, že? Bude to těžké, jste spolu dlouho, ale nemá cenu ztrácet čas. Hodně a hodně síly, at se brzy vyřeší, co se vyřešit má.
Nedávno jsem četla kdesi toto (parafrázuju, nepamatuju doslova): Bože, dej, at mam odvaru resit to, co vyresit jde, at mam odvahu pustit to, co vyresit nejde a moudrost, abych to od sebe rozeznal...tj hezky a dost pouzitelny v zivote, což
