. Jako můžeš se stát každému. Jenže to je poznat. Jednou mě paní taky v zatáčce málem přejela, vůbec to neodhadla. Já skončila na chodníku mezi chodci, ona zastavila a omluvila se. Prostě náhoda. Ti co to dělají normálně, jedou. No, každé ráno se tak probudím, zanadávám, probudím pár řidičů, odpoledne jedu většinou jedu jen po cyklostezce nebo pěšky po chodníku. Když jsem jezdila se sedačkou, tak je pravda, že skoro všichni objížděli velkým obloukem. Měli jsme tam reflexní vestu. Jezdím v křiklavých barvách, černou bych si na sebe nevzala, není vidět a pořád nechápu proč výrobci vyrábí černé cyklodresy. Když je úzká cesta, uhýbám kde se dá autům za sebou. Kde je to nebezpečné, jedu víc od kraje...Všechno je o toleranci. Ale je nutné si uvědomit, že ten na kole je ten slabší, silnější ustupuje, opravdu to nic nestojí, ve většině případů ani k žádnému zdržení nedojde.
Rybářský denČeské Budějovice
Povídání o bylinkáchChrudim
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.