Re: Ahoj holky

Borisko, co by jsi nemohla. Však jsme tu jak rodina, ne?

Děkuji. Trochu se toho stěhování bojím. Zvláště kvůli těm mým zádům, nevím, co ještě se mnou bude, a taky kvůli klukům. Doufám, že je někdo na hlavní stěhovací den pohlídá. Dost by se nám tím ulevilo.
Kluci se těší moc. Chtějí se každý den chodit koukat do nového bytu. A Honzíkovi nejvíce vrtá hlavou lednička. Pořád nám připomíná, že tam žádná není, a ať na tu naší nezapomeneme. Myslela jsem, že bude mít starost o hračky, a ho zajímá jen lednička. A už mají kluci naplánové, kde budou mít postele, kde který bude spát. Naštěstí se to přesně shoduje s mou představou.
Jak to zvládali tví synové? Taky měli radost?


Potupně přiznávám, že já už žehlení vzdala. MM mi sám nabídl, ať se na to vykašlu, že si nemám záda ničit ještě více. A abych pravdu napsala, když to pěkně srovnám hned po vytáhnutí z pračky, pořádně protřepnu, tak nejde ani poznat rozdíl mezi vyžehleným a nevyžehleným.