Re: Obezita důvodem rozchodu?

Mám doma a ono to není o té "váze" ta by v podstatě nikomu nevadila, já ji nenosím, že...ale to ostatní - zvýšený krevní tlak v důsledku nadváhy (nebyla by nadváha, pravděpodobně by nebyl zvýšený tlak a riziko infarktu), bolesti kloubů(samozřejmě, když člověk nosí nějakých 40-50kg tuku navíc) a to ve 40, kdy má být zdravý dospělý člověk v plné síle. Pocení, nákup oblečení, schvácenost při pohybu, neatraktivnost pro partnera, malá sexuální touha partnera a nevím jak to nazvat no ale nejsou dělat ani obvyklé polohy pro břicho a nemožnost pohybu kvůli kloubům, bolestem zad atd...vše související s tloušťou. Naprostá večerní vyčerpanost a usínání v půlce věty i behem dne, v noci chrápání ale strašné, nevyspání. A z tho pramenící permanentní nabručenost, neaktivnost protože pohyb není něco normálního, ale něco co člověka strašně zatěžuje (zkuste si dát na záda krosnu s 50kg a dobrovolně se s ní vláčet den za dnem...mě stačilo 20kg před porodem a už nikdy více, nechápu jak někdo může s takovou váhou chodit dobrovolně). No a tím pádem upadající rodinný život po všech stránkách...takže ono to není jen o ručičce na váze, ale s psychickými, fyzickými a rodinnými problémy s tím spojenými. Můj partner je na preventivích prohlídkach, krom výše uvedeného shledán vždy zdravým. Takže nemocí to není. Jen od malička žere a žere a rodiče ho v tom ještě podporovali a neviděli na tom nic špatného. Partner má přesně tytéž hlášky jako zadavatelky - on to zvládne sám, on pravidelně jíst nepotřebuje, on (duševně pracující) si přece naloží kolik chce (asi 3x násobná vrchovatá porce na talíří, takže ikdyž je to zdravě uvařené jídlo, kalorie dodá i tak, a kdyby ne koupí si nebo se dorazí v ledničce, ikdyž jsou tam převážně zdravá jídla (mě zdravá chutnají, asi výhoda), on nebude sportovat jako nějaký blbec a potit se u toho...a podobné hlášky.

Takže pokud někdo poradí co s tím budu ráda, protože nám to strašně zasahuje do vztahu, nehledě na to, že máme malé dítě a druhé na cestě a ty tatínka potřebují.

Mě už připadá k řešení pouze ultimátum - do konce roku zhubnout třeba 10kg nebo bandáž žaludku, jinak se stěhuju, protože nechci prožít život s někým kdo na ten svůj naprosto kašle (prošla jsem si jako mladá nemocí, nic nemám zadarmo, bolelo to hodně a jsem ráda, že jsem tak zdravá jak jsem, normální věci mě stojí mnohem více úsilí než ostatní, přestože to není vidět...když jsem se teda mohla překonat já a bojovat, proč nemůžou ostatní "jen zhubnout"?) se mi moc nechce a nepříjde mi to fér vůči dětem aby si v 50. umřel na infarkt...navíc v rodině je cukrovka, která reálně také hrozí.