A kde je pak to "v dobrém i zlém"?

Rozvedla bych se s chlapem, který by mě nebo děti týral, ponižoval, který by prohrál výplatu v automatech, chlastal, soustavně zahýbal... Ale protože přibral? To asi ne. I když chápu všechny ty nepříjemnosti kolem, myslím si, že tvůj manžel má především psychický problém. A vůbec bych se nedivila, kdyby jeho přejídání byl důsledek problémů ve vztahu a odcizení, které prostě emočně nedává a tak to řeší takto. Chlapi to mají o to horší, že zpravidla neumějí mluvit o pocitech a emocích, navíc mají ještě horší výčitky ze selhání.
Jakékoli výčitky (jakkoli oprávněné) či projevené zhnusení z tvé strany podle mě problém ještě prohlubuje, protože on se pak cítí ještě hůř a jí ještě víc. Jediné, co můžeš dělat (pokud teda kromě rozchodu něco dělat chceš), je naopak ho začít podporovat, chválit a povzbuzovat. Pokud tvrdí, že zhubne, tak mu věř a nezpochubňuj to. Pokud jsi to ty, kdo u vás vaří, pak je jasné, co bude na talíři (a vůbec to není nutné nazývat dietou, či to jakkoli spojovat z váhou, prostě tak vařím a hotovo). A pokud plánujete výlety či aktivity, tak takové, aby je zvládl taky a mohla jsi ho pochválit, jak to s ním bylo super (teď v létě ideálně plavání a koupání). A podobně.
Jinak se dostane(te) stále hlouběji do spirály bezmoci a mizérie a tím rozchodem to skončí. Jo a pokud chlap nechce se svým problémem k psychologovi, tak k němu můžeš s jeho problémem zajít ty, taky by ti mohl poradit, jak s manželem jednat a jak mu pomoci. Protože jak mu pomoci je to, o co tu podle mě jde.