Re: vyprávějte mi o krásných celoživotních vztazích

Moje babička a děda měli takový vztah. Pamatuju se, jak babička každé ráno uvařila dědovi kafe do kafáče a pak si ze schránky vzali Svobodné slovo (ještě za komunismu), ty noviny měly jen dva dvojlisty, takže každý si vzal jeden a pak si je vyměnili. Pak děda odcházel pracovat na zahrádku, kterou měl v důchodu jako koníčka a pěstoval tam nádherné kytky, a babička šila šaty. Babička byla kvůli komunistickým zákonům a daním v padesátých letech nucená zavřít krejčovský salon a nikdy už nešla do zaměstnání, celý život byla v domácnosti a šila pro zákaznice "na černo". Neměli to úplně jednoduché, děda se rád napil a jezdil hodně po horách, babička byla raději doma, ale milovali se nesmírně a bylo to v té domácnosti cítit. V roce 1990 se dědovi vrátila rakovina a v nemocnici umřel. Babičku během jeho stonání hospitalizovali na LDN, protože se o ni neměl kdo starat a začalo jí haprovat srdíčko. Děda zemřel na Apríla, babičce to vůbec neřekli, ale odešla šest dní po něm. Milovala jsem je, byli báječní.