Re: Střídavá péče

Já neznám žádnou matku, která by považovala dítě "jen za své", jak píšeš. Ale matky, které znám, dítě 9 měsíců nosily, porodily, kojily, přerušily kvůli nim práci a kariéru a chovaly, vařily kašičky, studovaly (ne)výhody očkování, srážely horečky... takto bych mohla pokračovat dlouho. Zkrátka chovaly se jako matky. A tyto matky nezohledňují pouze to právo, kterým argumentuješ, ale především ten vklad a hlavně pouto, které si - zcela přirozeně - vytvořily.

Já otcům právo brát nechci a ani netvrdím, že mají své děti méně rádi. Po rozchodu s otcem mého syna by mě ani nenapadlo "hledat nového tatínka", jak se to dělávalo dřív, kdy když otec odešel, tak se často opravdu s dítětem neviděl a jen platil. Na druhou stranu život není jen o právu.
Samozřejmě jde o generalizaci a někde má možná otec s dítětem větší pouto než matka, to nechť je posuzováno individuálně. Taky jistě velice záleží na věku dítěte - role matky v jeho životě je jiná ve 2 letech a ve 12 letech. Ale nemyslím si, že ti otcové, kteří si po rozvodu náhle vzpomenou, že by se taky chtěli starat o dítě, jsou ti, kvůli kterým by se mělo bez rozmyslu řezat "všechno napůl", jako v těch Chobotnicích.