Komu padá pomoc do klína?

Jen takový povzdech..

Ve čtvrtek v noci odvezla moji mamku RZ do nemocnice, po operaci leží na JIP. Hrozně se o ni bojím..

No díky tomu nemám hlídání.
Konečně se mi mohlo trošku líp dařit, mám brigádku na tři hodiny 2x týdně, ale teď nemám hlídání pro prcka, uf.
Dvakrát jsem šla do špitálu i s Riškou, v pátek nás vůbec nepustili, bylo brzo, v sobotu jsem uprosila sestřičku, že s ním zůstala pár minut na chodbě. Byl nervozni a zmatený, že nemůže babičku vidět, už ho tam brát nechci - a nemám hlídání ani na tu návštěvu.
Kamarádky volaly, ptaly se, litovaly, ale nikdo se nenabídl, na prosbu odpovídaly, že nemůžou.

Je mi hrozně smutno. Mamka mi chybí a prckovi ještě víc. Vídáme se téměř denně.

Samozřejmě se to nějak vyvrbí. Jako vždycky.
Jen prostě znám dost lidí, i mezi těmi kamarádkami, co bez velkého úsilí dostanou kdeco pro svoje děti nebo nějaká pomoc je jim nabízena. Já jsem nikdy nic nedostala zadarmo, když už tak za nějakou protislužbu, ale "samo mi do klína nic nepadá".
Asi něco dělám špatně....

Co vy, jak jste na tom? Jste ti, co pomáhají nebo ti, pro které nikdo nehne prstem?