Manžel je buran, já dotčená

Ráda bych znala postoj jiných manželek k tomuto chování manžela. Pro stručnost uvedu modelové situace (stručnost se nakonec nějak nevyvedla) :

1)Je večer, jsme oba unavení, je léto a tak jdeme s dětmi do hospůdky na jedno pivo. Těším se na relax, studený mok, poklábosení. On taky. Sednu s dětmi na zahrádku, kde je hřiště, abych na ně viděla, on jde dovnitř objednat. Ale vrátí se za 15-20 minut s polovinou piva vypitou, protože si povídal na baru. Já sedím a čekám, hlídám děti, nudím se, po dni s dětmi mám chuť si povídat, nebo i jen tak být s ním. Stejná situace je naprosto vždy, je jedno, kdo na baru sedí, má takovou povahu, že si chce poplkat s kýmkoli (kromě mě). Pak přijde z povinnosti (ví že budu naštvaná). Když mu to vyčtu, popře to, že se jen náhodně zapovídal a že se mi nevyhýbá. Irituje mě to, že někam spolu jdeme a on mě nechá samotnou a baví se s někým jiným. Kdyby si alespoň sedli k mému stolu.

2)Jdeme jako rodina s dětmi po ulici např.na procházku. Potká někoho a hned si vzpomene, že s ním chce něco probrat. Jde k němu a na mě volá, ať jdeme, že nás dojde, nebo že si vezme kolo a dojede nás (opět situace která není vyjímečná, ale bežná, vždy se najde důvod něco řešit s kýmkoli hned teď). Dojede nás za 20 minut, když větší část trasy ujdu sama s dětmi. Opět- dotýká se mě to - nemohu se ubránit pocitu že každý je pro něj důležitější než já-manželka.

3)včera večer: oslava jeho narozenin, slavnostní večeře, děti vyrobily a předaly dárečky. Po jídle děti odběhly do pokojíku a zůstali jsme u stolu sami, začínám konverzaci, muž tupě zírá a po pár minutách mého monologu kdy řekne občas slovo (uznávám, že téma ho možná trochu prudilo - šlo o praktické věci ze kterých máme oba obavy) mi sdělil že půjde na jedno do hospody aby se odreagoval. Tak šel. Zůstala jsem sama s dětmi a šli jsme spát - mrzelo mě to - řekla jsem mu to- šel.

4)Jsme někde spolu mezi lidmi, je nám fajn, plkáme a děti je potřeba uložit. Jdeme tedy domů, muž rychle všechny zažene do postele aby se mohl okamžitě zase vrátit do rozjeté zábavy, já zůstávám doma sama a čumím do zdi. (Pokud bych se chtěla vrátit já, to by šlo, ale byl by napružený a já se bez něj vracet ani nemám náladu. Někdy jdu s dětmi domů sama, on zůstává a vrátí se k ránu.

5)doma u snídaně u stolu - my dva. Pijem kafe, já na něj mluvím, on chvilku konverzuje a pak si přitáhne před sebe notebook, čučí do něj, občas něco řekne. Pak začne beze slova psát někomu nějaké "důležité" sdělení na facebooku. Já skončím v polovině věty a odcházím s kafem v ruce naštvaně od stolu.

Je to nějaká moje překonaná romantická představa, že když někam spolu vyrazíme, máme společný program, že muž bude prostě se mnou? Že se mnou bude trávit aspoŇ nějaké večery, když máme malé děti a nemůžeme si oba flámovat dle své libosti? Že čas trávený se mnou upřednostní před jinými známými (nejde rozhodně jen o blízké kamarády)? Přála bych si, abychom někam spolu vyšli a on byl skutečně s námi a pro nás (mě) a rád, a ne aby jen čekal, kdy se může chytit pvní možnosti jak strávit čas s někým jiným. Aby mě prostě upřednostnil, když vejdeme společně do lokálu a nenechal mě sedět samotnou u stolu zatímco on se baví jinde s někým jiným(kromě toho, že mi to připadá silně nevhodné a buranské). S cizími lidmi propovídá celé noci a já mám deficit.
Samozřejmě mu často říkám, že se mě to dotýká, že se cítím ponížena, že mě to mrzí. To se na mě shovívavě koukne a stejně udělá, co chce on, příště se situace opakuje úplně stejně. Nerada bych zde rozebírala důvody, které ho k tomu možná vedou ,vím že vztahové záležitosti jsou složité ( myslím že u něj jde hlavně o povahovou danost kombinovanou s dalšími faktory) spíš mě zajímá, co mám s tím já dělat? Nebaví mě už dělat mu scény a vyčítat - k ničemu to nevede, max. přijde o chvíli dřív, sedí a znuděně čeká o čem tedy budem mluvit. CHci být jeho number one a vím, že násilím to neprosadím. Ptám se tedy, jak docílit toho, aby se takto ke mě nechoval? Chci ohleduplnost a asi i trochu gentlemanství. Ale jak? JAk by jste se v těchto situacích chovaly vy??? Nechci přestat s ním trávit svůj čas, i tak je ho málo. Já jsem v koncích a štve mě to čím dál víc.