Re: manžel je buran, já dotčená

Jak tady ctu odpovedi tobe, je celkem jasne, ze pro kazdeho DRUHEHO je reseni velice jednoduche - jen ne pro toho, kdo to skutecne proziva.

Tohle nevyresis. Takhle muzes prozit pul stoleti a bude to bud stejne (v nejlepsim pripade), nebo cim dal horsi. Krome toho, ze te muz bude nechavat v takovych situacich cim dal dele (nechci rict uplne primo ignorovat), zacne si hledat i dalsi situace, kdy se bude venovat svym konickum, o ktere ty nemas zajem (a vysvetlovat to tim, ze nemate nic spolecneho), nebo na ne nemas cas (s ohledem na 3 deti, kde bys ho taky vzala), nebo svedomi (deti v tom nemaji misto a jen vy dva se necemu venovat - na to zenske proste obvykle nejsou). A konicky, kterym se venujes jednou za cas (s ohledem na to, ze vic casu nemas a svedomi s ohledem na deti taky ne) nejsou vlastne konicky, natoz spolecne prozity kvalitni cas partnersky...

On se nezmeni, bude te stale casteji informovat, ze "dyt ty muzes taky, ja ti v tom nebranim". Sice nebrani, ale brani ti v tom situace: mas 3 deti, pravdepodobne zadny cas a nic moc finance, a hlavne nechape, ze ten cas chces travit s nim, ne si neco delat sama ( i kdyz ani to neni k zahozeni).
Po nejake dobe, pokud to nedela uz ted verbalne (zatim jen ti ukazuje, ze cas travit s tebou mu nic nedava), ti jasne da najevo, ze se s tebou neda o nicem bavit (=temata, ktera zajimaji tebe, ho ocividne nijak neupoutavaji, a vse ostatni je uplne mimo =nesmysl, hlouposti). No, a pak to muze dojit i k tomu, ze na svete jsou zeny, se kterymi se mluvit da a jeste k tomu jsou okouzlujici, neotravuji ho zadostmi dohlednout na deti, a jelikoz deti nemaji, usednou s nim u baru a bavi se i ony.
Nemas sanci, ze?

No, ja mela takoveho doma. Kdyz jsme napr. byli na navsteve u jeho rodicu, zmizel a nechal nas tam na pospas. Kdyz byla tchyne u nas, zmizel a nechal mi ji na starost. KDyz jsme byli nekde na zabave, zmizel a nechal mne hlidat deti (presne jsi popsala situaci). Kdyz jsme nakupovali, zmizel a ja se starala o deti, nakupovala, tahala nakup, a on pak dosedl do auta a mel reci, jak dlouho to ma trvat. Atd atd atd.

Kdyz deti odrostly a vyletly z hnizda, mel spoustu drahych konicku, ja otravna a nudna jenom cetla, chodila do divadla (sama), na koncerty (sama), na kurzy (sama). Nemeli jsme si co rict, az na to, ze zacal poukazovat na to, ze nejsem ona svudna dvacitka, co jsem byvala (ze on taky ne mu jaksi uniklo), ze se se mnou neda o nicem mluvit, a nakonec odesel stredem.

Radu nemam, ani s prehled dozadu. Ja to resit neumim, veskere zdejsi rady mi pripadaji dost mimo, protoze ono fakt zalezi na obou, ne jen na jednom, kdo neco resit chce.

Drzim ti palce. Protoze jestli jsou deti jeste doma, budou cimkoli trpet ony vic, nez kdyz holt zatnes zuby.