Re: Byly jste v dětství, pozdějším životě i teď dostatečně chválené podle svého názoru nebo ne?

Tak mě přijde, že jsem v dětství byla chválena tak průměrně, nějak nemůžu zhodnotit, jestli málo nebo hodně Ale v pubertě jsem moc sebevědomá nebyla, to sebevědomí mi nepřinesla chvála, ale později skutečně dosažené výsledky, jak studijní, tak pracovní. Chvála mě totiž přijde smysluplná, právě když je nějakými skutečnými výsledky podložena. Někdy se mi zdá, že ji zaměňujeme s přijímáním – děti samozřejmě chtějí být přijímány a tedy milovány rodiči bez výhrad, jenom proto, že jsou, ale to bych nenazvala chválou.

A že příliš chvály škodí, to taky v rodině vidím. Sestřenice, která byla v dětství velmi chválená celou rodinou, měla později velké problémy se srovnat s tím, že najednou ji někteří profesoři nebo lidé na praxi nechválí, ale třeba i dost tvrdě kritizují, prostě na to byla naprosto nepřipravená a neuměla se s tím vyrovnávat, začala hledat únikové cesty a dost negativně ji to v dalším životě ovlivnilo.