Re: Byly jste v dětství, pozdějším životě i teď dostatečně chválené podle svého názoru nebo ne?

Katko, to je jako kdybys psala o mém otci...taky jsem byla jen mlácená a bylo na mne řváno, byla jsem jen debil největší a hovado, které to v životě nikam nedotáhne....sebevědomí.....co to je????? na škole jsem měla jedničky a dvojky, ale debil jsem byla pořád....
nedokázala jsem pochopit, že si mne chtěl manžel vzít....jako proč, když nic neumím, k ničemu se nehodím???? naštěstí jsem si našla opravdu zlatého chlapa, který mne podporoval a podporuje stále, pomáhal mi sebevědomí si pomaloučku zvedat....nyní bydlíme v domě, který jsme si sami postavili, věnuji se tomu, co mne baví a lidé jsou velmi spokojeni s výsledky....ale červík pochybností hlodá stále.....hodně se mi všechno vrací i proto,že máme 2 děti, chtěli jsme další, ale já nemohu, mám za sebou 3x mimoděložní.....beru to částečně jako svou chybu, jakože otec měl v něčem pravdu - nejsem ani schopná mít dítě....ale to mi vytane na mysli opravdu jen ve chvílích krize....manžel mě drží nad vodou.....otce vidím málokdy, nedokážu mu odpustit, jak se ke mně choval....zvláštní je, že mám bráchu, který dělal průsery jeden za druhým, naši byli nuceni platit za něj obrovské prachy, nemá NIC, je o dva roky starší než já, ale on je ten nejlepší, táta si ho pořád chválí
už jsem to vzdala, nemám snahu zalíbit se, jako jsem mívala jako dítě....stejně bylo vždycky všechno špatně