Re: Vyhrožuje odchodem

To ano, jasně, ale je to pak na dítěti, co tím potom udělá (ale to už my jako rodiče mu za zadkem stát nebudeme, bude to jen jeho rozhodnutí). Budou na rozhodování sami dva partneři. Takhle se to opomíjenému partnerovi může zdát tak, že "oni - ta stará rodina" se dohodli tak a tak, jeho se nikdo neptal, on je vydělený, a na "jejich" pracovat nebude, snažit se nebude.
Já to třeba tak nemám, pracovala bych asi i na tom manželově vlastnictví (stejně jako bych zvelebovala třeba družstevní byt), ale úplně jedno by mi to nebylo. Po všech zkušenostech, které jsem v životě měla a nikdy si ani nepředstavovala, že bych mohla mít, už bych byla opatrná a ano - mrzelo by mě to. Zažila jsem protěžování manžela a fakt to kolikrát zamrzí, hlavně v okamžiku, kdy se člověk stane nežádoucím, to se pak dějí věci. A NIKDY bych tomu nevěřila, nikdy jsem si neuměla představit, že by to tak mohlo být a vůbec jsem nemyslela na to, že by manželství mělo být dočasné, dávala jsem vždycky do všeho maximum, i do práce. Ovšem tchán ty věci stejně viděl jinak, někdy se člověk nezavděčí, já se do všeho pustila s další vervou, ale chápu, že slabší jedinec třeba totálně rezignuje....
Ale stejně tak nevylučuju, že někteří jedince nejsou pro život v manželství nebo v manželství v rodinném domě vhodní. A jak tu někdo psal - soužití s rodiči je vždycky hodně rizikové.