Re: Jak na nezvladatelné žáky?

Žluťásku,

také jsem to nikdy moc nepochopila....ale oni prostě jen chtěli klid a bylo jim jedno, jak ho ta která dosáhne. Ona byla spravedlivá, většinou za ně bojovala při průšvizích jako lev, ale to většina učitelek....ale ten klid si dokázala udržet jako jedno z mála...
Ona to popisuje i Petka, těm dětem v tomhle věku fakt nejde o nějaké kamarádění, ale potřebují cítit "tu sílu"....to, co na prvním stupni funguje téměř bez výhrad, tak na druhém, někdy v sedmé třídě, ztrácí kouzlo a musíš fungovat jinak...
Já proto také tvrdím, že by každý měl učit "svoji krevní skupinu"....učitelka, která je dobrá pro šesťáky a sedmáky, může být totálně out v osmičce a devítce a naopak...tohle se ale nerespektuje vůbec a pokud někdo nezvládá celý stupeň, je většinou považovaný za totálně neschopného, co nemá učit vůbec....
Ta moje kolegyně teda vedla hlavně u deváťáků a osmáků, ale už sedmáci oceňovali "že dokáže naučit" (prostě byla tvrdá, nekompromisní)....
Já to zase měla lepší u šesťáků a sedmáků a u nich jsem většinou měla i ten klid, i když ne absolutní, protože způsob mé výuky (hodně pokusů a spíše konverzace než samotný výklad) to úplně neumožňoval....
My spolu seděly v kabinetě, občas jsme to spolu řešily, i když ona i se mnou často jednala jako se svou dcerou (ta je v mém věku) a měla tendenci i na mě používat metody, co jí zabírali u těch deváťáků....náš způsob výuky se diametrálně lišil....

Ale jak píšu, ty děti jí byly ochotné odpustit kdeco, to, za co by spolužáka byli schopní přizabít, od ní brali jako oprávněné. Nechápu, ale fakt to fungovalo....