Monty, když jsem se tu s tebou cca před pěti lety začala víc dávat do hovoru,

byla jsi mi sympatická, srčela jsi vtipem, nekdy to byl skoro boj o tom, kdo bude vtipnější....
byla jsi takříkajíc na vlně, řešila jsi výlety po světě, kabáty za 20 tis., měla jsi hodně práce a pocit, že neníé těřký se o sebe postarat, vydělat prachy, měla jsi staršího přítele, možná už to trochu skřípalo, ale byli jste spolu, cestovali...

Kdysi , ještě pár let před tím, to jsme ještě nevěděla, že jsi tady Monty, jsem s Tebou četla rozhovor v novinách, udělal na mne dojem a tech 30 nebo kolik normostran denně jsem Ti tehdy až záviděla....

Ale ted mi připadáš taková lidštější, příjemnější. Tím neříká, že To tohle kritický období přeju, nepřeju, dokonce myslím, že zase budeš "na vlně", že bude zase dobře, ale připadá mi, že jsi to možná trochu potřebovala, možná i kvůli tomu psaní, co já vím, abys neustrnula , těžko říct, ale v tomhle případě, i když jsem jinak hrozněj pesimista, si fakt myslím, že to u Tebe zase bude dobré.