Re: :)

Jééé, ahoooj

Já taky budu reagovat na jídlo... že někdo své dítě cpe jen skleničkama, neznamená, že svému neuvařím... Když někdo 9 měsíční dítě nechá jíst čokoládu, já ne. Když někdo má nuceně dietu, tak taky nejí to, co ostatní, stejně jako děti vegetariánů a veganů a nemají s tím problém.
Nějak mi přijde, že když jsou děti odmalička na odlišnost zvyklé, tak to berou tak nějak normálně (samozřejmě jsou indiv. odlišnosti + určitá těžší období).
Je dobré mít alternativu... Někdo nemůže papriku, někdo rajčata, někdo oříšky, někdo mlíko.... Holt tak to je a taky s tím tak lidi žijou a dětem to prostě nedají.

Ehm, pardon, ale když všichni půjdou skočit z mostu, já nejdu

Nějak mi přijde, že tady je celkem dost značná tendence se začleňovat do davu a do mainstreamu, zatímco jiné národy ty odlišnosti řeší tak nějak daleko míň. Tady jak člověk dělá něco trochu jinak (viz naposledy kojení, ale můžeme říct třeba látkovky, šátek nebo nemá doma TV nebo myčku), tak je divnej a lidi se mu snařží vnuknout myšlenku, že je outsider, přitom outsideři jsou všichni ti ostatní.

Katka nemůže svoje atopiky nechat jíst ovoce a zeleninu, jak by chtěli, naše zase nejí lepek, i když ost. děti ano. Zas nebývá zatím tak kritické mít s sebou alternativu (a nezřídka žebrají ty ostatní děti o naše jídlo )
Není od věci vizuální podoba, ale není to nutné.
Když mám zákusek, dítě má piškot - já mám to a Ty to - každý máme něco, co nemáme běžně a na čem si pochutnáme, zatím to funguje.
Někdo ty hranice dát musí a musí to být rodič... A co během dalších let...

Není to nějaká výtka, jen mé vlastní zamyšlení, že bych byla dost opatrná s tím dávat dítěti jídlo, aby dělalo to, co chci já... Vůbec jídlo jako útěcha, rozkoš, manipulace... Ono to náhradní uspokojování potřeb je dnes docela rozšířené... Psych. problém, ale hůř se diagnostikuje... Prostě jídlo tu je, abychom byli a žili, je to společenská událost a radost a potěšení, ale není to to hlavní a nejsme tu pro jídlo... A výsadou je střídmost a že mě to neovládá (cha, mě to zrovna ovládá dost, když mám hlad, jsem kaput, ale zase jím všechno, po čem mi není blbě). A žádné jídlo by nemělo ovlivňovat naše jednání - lidi, co si nedovedou odepřít kus čokolády jsou nejlepšími adepty na drogovou závislost (to fakt, stejně jako je fakt že závislost na čokoládě existuje).
Pardon, nemá to být kázání a dělejte si to, jak kdo chcete, píšu jen svůj názor
(Jen prostě, že někdo jiný něco jí není pro mě důvodem, aby to moje dítě taky jedlo.
Stejně vlastně, pokud já něco nejím, tak to není důvodem, aby to moje dítě nejedlo, ať si dá, tím líp. A že s jinými chutná lépe - věci, které se mno unezažije, protože mě by fakt položily. Doslova.)