Re: Děti jako lepší verze nás samotných?

Název mě rozesmál a nemohla jsem se nepodívat do obsahu. Jsem ráda, že se to týká holčiček. Zrovna jsem s manželem analyzovala našeho mladšího syna, je neuvěřitelný. Zatímco jeho starší bratr se na vše zpusobně zeptá, poděkuje, automaticky se ráno obleče, dojí, slží příbor a poděkuje (to ani nevím, kde k tomu přišel, ale asi okoukal teda od tat´ky), dneska mě šokoval, tím, že než jsem stihla složit nádobí do myčky a vytáhnout z vany mladšího, starší vylezl sám, utřel se, oblékl pyžamko, vyčistil zuby a VYPUSTIL a UMYL vanu. Mladši? Dopoledne mi zapřísáhle tvrdil, že šperk, který jsem si navlékla mi vyrobil sám, pak po cestě do města vyhodil prázdnou lahev od pití z okýnka auta, tím mě naprosto roztřískal (my sbíráme odpadky co najdeme po vsi do pytlíku, třídíme odpad, tohle zkrátka nikdy nemohl nikde doma vidět), plive po ulici, na úřadě pil a krkal jako dobytek a ve finále se počural než šel do vany a tvrdil mi, že jeho slipy jsou naprosto suché a pak se to snažil zakamuflovat hrou na to, že nevidí....

Já nevím, po kom jsou ani jeden ani druhej?! ...první asi po mém nevlastním otci, to je taky puntičkář a ten malej?! Kdybych s někým rodila a nebyl by tak podobnej manželovi, fakt bych měla obavu, že je vyměněnej!