Re: Jak motivovat dítě k zodpovědnosti s ohledem na jeho budoucí studium?

Pawllo,
upřímně, nemít jedno dítě jako je moje nejstarší, také by mi to přišlo až hysterické. Ale já takové dítě mám a pro mě to, že je na gymplu, opravdu znamená v jistém směru úlevu. A to i přes to, že jsem byla u svého bratra svědkem, jak se dá přes učňák dosáhnout toho, na co člověk má. Jenže právě, že to musí být v tom člověku. Můj bratr by si cestu přes učňák dobrovolně nezvolil, on jen měl dost disciplíny, aby jí prošel.
Moje dcera nemá dostatek disciplíny ani na to, co ji baví. Bude ještě nějakou dobu trvat, než dospěje, než jí dojde, že to, kam je schopná se se svým přístupem dostat, není pro ni. Ostatně, ona by stejně fungovala i na tom učňáku, prostě by nedělala nic. A to já fakt nechci, takže se snažím využít svého dočasného vlivu a také vlivu jiné autority, abych ji alespoň nasměrovala.
Je pro mě fakt rozdíl, když bude mít trojky na gymplu a když je bude mít na základce. prostě proto, že teď už má "něco jistého", když se udrží na trojkách, může dojít až k té maturitě. Zatímco trojky na ZŠ by ji nejspíš zabrzdily, šla by někam, kam by se dostala a ne tak, kde by ji to aspoň trochu bavilo, což by vedlo zase jen k tomu, že by dělala ještě míň a nakonec by nejspíš ani nedodělala.....Kdyby byla ochotná jen trochu víc cvičit na nástroje, opět mi to bude jedno, protože se svým nadáním by se nejspíš poměrně snadno dostala na konzervatoř, ale i tam člověk potřebuje ne trochu, ale hodně píle a tu ona nemá.
Takže jo, ono je poměrně snadné nechat dítě "vykoupat", pokud o nic moc nejde, ale když to pak vypadá, že by mohlo jít o celý budoucí život, že to dítě je prostě takové, že si ho klidně nechá proplout mezi prsty, tak na to už musí mít člověk povahu a žaludek, aby to dopustil . Já to nedokážu.
Takže pr mě je osmiletý gympl naděje, že nebudu muset denně stát nad ní a trvat na odložení knížky, dokud ji nedokopu alespoň napsat ten domácí úkol a klidně si můžu dovolit ji nechat v tom "vykoupat". I když to vypadá, že dokud jí nebude hrozit vyhazov a možná ani pak, že se stejně nic nezmění, tak s jejím nadáním je to prostě tak, že ať si je teď klidně na trojkách, čtyřkách, když vím, že až "dostane rozum", bude stačit akorát zabrat a může pokračovat. Na ŽŠ by stejný přístup a stejné výsledky, navíc s kázeňkými postihy za zapomínání vedly akorát k tomu, že by se jí po čtyřech letech ty nejzajímavější dveře zavřely.
U ostatních dětí to na gympl možná také zkusíme, ale bude mi na tom záležet mnohem méně, protože i když jejich nadání je mnohem menší, tak mají to, co té nejstarší chybí. Píle a ochota překonávat překážky. Takže o nich nebude problém vytáhnout z nich jejich maximum i na tom druhém stupni, aby pak mohly pokračovat, kam je srdce potáhne. Nebude tak těžké jim vysvětlit, že čím lepší výsledky, tím víc si budou moci vybírat.

Jenže Pawllo,
tohle je jako s jinými zkušenostmi. Tak, jako ty hroko těžko vysvětluješ specifika dětí s PAS a pořád dokola musíš omílat, proč je lepší běžná než speciální základka pro spoustu z nich, tak rodiče takovýchto nadaných, ale totálně neambiciózních až lhostejných dětí musí vysvětlovat, proč se je snaží směřovat, proč pro ně nehledají cestu nejmenšího odporu, ale naopak cestu náročnější, která jako jediná má šanci je trochu zaktivizovat, proč je prostě nenechají být napospas jejich vlastní povaze. To není o pohrdání učňáky, ale o vědomí schopností vlastních dětí (tedy např. ruce volšové, hlava fungující) a o nutnosti ji pomoci překonat jejich handicap (ano, i nulové ambice jsou na cestě za budoucím životem handicap), aby měly šanci dosáhnout toho, co by je mohlo naplnit.
Když srovnáš dítě s PAS a takového lempla bez ambicí....když dítě s PAS bude chodit do speciálky, bude dělat pravděpodobně mnohem větší pokroky v učení, ale ta sociální oblast na tom bude hůř, než kdyby bylo v běžné ZŠ, mimo jiné proto, že těch situací, kdy to dítě "narazí", kdy bude muset překonávat svůj problém a učit se hledat vhodnou cestu, bude prostě méně.
No a stejně tak chytrý lempl.....na běžné ZŠ to pro něj bude snažší, učení mu půjde samo, jen ho to utvrdí v tom, že vlastně nemusí nic dělat. Jemu stačí ke spokojenosti málo, většinou to, že je ve třídě nejlepší a někdy i mnohem míň, třeba že nemá trojky nebo dokonce, že nepropadá.....obzvlášť v pubertě jsou tyhle požadavky na spokojenost ohledně školy hodně nízké....Jenže když pak dojde na nějakou tu překážku, přijímačky, situace, která prostě potřebuje, aby člověk trochu zabral, tak to dítě to neumí, neví, jak na to, a ani nechce, protože do té doby šlo všechno samo......když pak dojde na rozhodování o tom, který učňák (a ne jestli učňák nebo SŠ), bývá pozdě, protože to dítě nemá na žádný z těch učňáků ruce a ani "náladu". Takže ty čtyři roky na nižším stupni osmiletého gymplu jsou pro to dítě prostě důležité. Nutí ho alespoň trochu makat, jen málokdo chce být nejhorší, když nemusí, natož vyletět....současně zklidňuje nervy, když víš, že za čtyři roky nebudeš muset řešit, jestli se dítě dostane, tam kam chce....může to zkusit, ale když se nedostane, pořád má něco, co odpovídá jeho schopnostem, co ho rozvíjí.....

Na osmileté gymply chodí různé děti s růzými potřebami. A tohle je prostě jedna z nich...."chci to, ale nechci pro to nic udělat".....