Nemáte pocit, že jsou dnes děti ve škole přetěžované?

Vím, že se říká, že děti jsou houby - nasávají, aniž si pomalu všimnou - a je v podstatě jedno, co nasávají. Vím taky, že se o tom tu diskutovalo /a o čem ne, že ano/. A je i možné, že moje děti to tak nevnímají /o tom přetěžování/, že to tak vnímám jen já. Jde o to, že starší syn má neustále nějaké projekty, on je ale typ, kterého zrovna vypracování kdečeho baví a nemá s tím problém, nepotřebuje pomoc od nikoho. Takže na mne je jen - mami, koukni, jestli tam nemám nějakou úplnou pitomost. Ale i tak mi to nedá a o projektu diskutujeme - chci, aby se to prostě naučil a popřemýšlel o tom taky z hlediska posluchače.
Ale mladší - úplně se děsím /4. třída/. Jsem moc ráda, že jsme tu školu změnili, malý počet dětí ve třídě, individuální přístup - přesně to, co mu chybělo. On mi připadá klidný a spokojený. On je typ, který musí mít stále pocit, že je připravený, jinak je ve stresu. V této škole je v podstatě nutí k tomu tak, že není týden, aby nepsali test z každého předmětu. Příprava je nutná na každou hodinu. Výhoda je, že je nerozhodí žádný větší test, protože si můžu být jistá, že látka ve velkém testu už proběhla min. 2 menšími testy. Každý test je buď opraven ihned, nebo do následující hodiny a s každým dítětem extra je probrán jeho výsledek. Jsem ráda, fakt jo. Projekty jsou běžnou součástí, ale ty musíme dělat společně, sám by to nezvládl. Ale zas kvůli jeho budoucnosti je nechci dělat za něj, tudíž projekt zabere celý víkend. Manžel si myslí, že to s ním všechno dělám příliš důkladně, ale čas ubírá to, že musí vše vymyslet sám, já "jen" dozoruju - ale neberu to jako ztracený čas právě kvůli budoucnu. Ale i tak mám pocit, že pomalu nestíhám nic jen práci a školu dětí, něco k jídlu, pak si jdu zaplavat a jsem mrtvá.
Zajímalo by mě, jak to vnímáte vy u svých dětí.