Re: Musely a dokázaly jste někdy v životě partnera razantně usměrnit, pokud bylo jeho chování přes čáru?

no, ve většině věcí jsme s manželem celkem "kompatibilní", takže o té "razanci" nevím jestli můžu mluvit, nicméně ze začátku vztahu nějaké to vymezování bylo. Jednou jedinkrát mi v hádce chtěl vyčíst něco ohledně mojí mámy, a to jsem teda vyjela jak čert, že spolu se hádat můžem, ale ostatní rodinu ať do toho netahá, já si pořeším svoje rodiče a on zase ty své a basta. No koukal jak bubák, ale pak uznal, že rýt si navzájem do rodin fakt není cesta nikam, a neděláme si to. A párkrát jsme spolu měli několikadenní "tichou domácnost", většinou kvůli tomu, že byl on někde "venku s chlapama" a přišel domů kdovíkdy a přitom byl třeba plán na druhý den někam jet či něco dělat. Ale pak s dětma se to uklidnilo a stává se to velmi vyjímečně. Ale je fakt, že při poslední této situaci jsem se zařekla, že to nebudu řešit - protože vždycky jsem to já, kdo chce vědět proč, co se stalo, a on je "neřešič-nemluvič", který si to prý potřebuje v sobě nějak zpracovat a pak teprve z něj cosi vyleze, a moje apely na řešení konfliktu mu byly proti srsti. Tak tenkrát jsem to nechala úplně bez komentáře, fungovala jsem si s dětma podle vlastního programu bez jeho účasti, vydržela jsem to asi tři týdny (nezeptat se co a proč a nic po něm nechtít aby se zapojil), a říkala jsem si jak jsem dobrá že se ovládnu a dám mu čas, aby si to teda vyřešil sám se sebou. No a pak najednou byl řešič on, prý že si musíme promluvit, že máme asi krizi, že se něco určitě děje, a co mi je a tak...... úplný obrat v rolích. Musím říct, že jsem si to sobecky trošku vychutnala - že viděl jaké to je, když někdo teda fakt nekomunikuje a tomu druhému neřekne proč. Nicméně příčiny sporu byly obvykle nějak blbě pronesené informace, který si ten druhý přebral jinak, než je ten první myslel. Takže teď už jsme dospěli do stádia, kdy nás hádky a tichá domácnost nebaví a radši si to vyříkáme rovnou.