Re: Musely a dokázaly jste někdy v životě partnera razantně usměrnit, pokud bylo jeho chování přes čáru?

Nevím, jaké konkrétní situace si představuješ. Ale jo, když se něco vyvíjí dle mého výrazně špatně a vadí mi to, musím se manželovi postavit a řeknu, co se mi nelíbí. Zpravidla se napřed nafoukne, často to mívá bouřlivý průběh, nakonec po několikerém opakování různými slovy zatím vždy pochopil.

Příklad: před pár lety mě chytla fakt příšerná hnisavá angína. Doma 9měsíční dítě, manžel měl právě 2 dny volna, poté ho čekali 4 celodenní. Řekla jsem, že chci ty 2 dny ležet, protože je mi zle, mám antibiotika a potom už se nezastavím. Řekla jsem, co je třeba udělat, měl mě tedy plně zastoupit, včetně procházky s kočárem (dítě jinak neusnulo), úklidu, žehlení, který už hořelo. Večer 1. dne byl úplně na pěst, protivnej, uječenej, ječel na dítě, na mě, že se ještě nezastavil a co po něm jako chci. Strašně se mě to dotklo, když on má bebí, automaticky převezmu jeho díl povinností, dítě odháním, vařím čaj. Chytli jsme se šíleně, oba jsme se urazili. Nemluvili jsme spolu několik dní, pak jsem pochopila, že vůbec netuší, proč jsem naštvaná, ba ani že jsem vůbec naštvaná (prý si myslel, že nemluvím, protože mi není dobře). Nakonec jsem započala hovor, řekla jsem, co přesně mi vadilo a že očekávám, že mě sám od sebe plně zastoupí, když je mi zle a oznámím to, a že mě bude obskakovat. Zíral na mě, jako bych spadla z Měsíce. Od tý doby to tak je. Takových scén jsme absolvovali několik, někdy klidnějších, jednou to bylo téměř na rozvod.