Re: Jak se dělíte s manželem/partnerem o domácí práce?

Tak u nás to není nijak striktně dané, jen prádlo je čistě moje záležitost a to hlavně proto, že mě celkem baví. Takže peru, věším (a do toho už občas zapojím děti), skládám, žehlím, uklízím do skříní (mám ráda komínky, takže si to radši ukládám sama, jinak by mohly děti).

Pokud to jde, vyhýbám se kuchyni, vařím, jen když muž přijíždí pozdě z práce, takže to vychází tak půl na půl. Svačiny dělám dobrovolně sama, protože by se nás tam ráno motalo moc najednou.
Na mně je naplánovat jídelníček, aby věděl, kdy co vařit, a nakoupit. Když nakupuju a je doma, tak z tašek vyskládává on.
Myčku vyklízí děti, naplňuje manžel.
Tříděný odpad je spíše moje záležitost, papír cpu do beden a muž to pak dětem vozí do školy při sběru, plasty cpu do pytlů a děti vynášejí, hliník cpu do malých sáčků, vážím a děti si nosí do školy. Vše se děje jednou za čas, když už jsou místa určená k třídění plná. Skladujeme vše čisté, takže to nic nesmrdí.
Směsný odpad já nachystám, děti podle rozpisu služeb vynesou.

Úklid je věcí většinou manžela, ale je na mně, aby to vůbec šlo Takže pokud chci, aby vyluxoval, musím zajistit, aby byla vidět podlaha (tedy donutit děti uklidit si svůj binec, nemít nikde roztahané prádlo apod.). Vytírá a koupelny myje podle potřeby, někdy to ale udělám já kdž už se k tomu delší dobu nemůže dostat.

Sníh uklízí většinou on, ale opět, když není doma, udělám to já.

Dřevo je hlavně moje záležitost, ale když není, nařeže si ho sám. Topí a o kotle se stará on.

Dětské pokoje jsou záležitost hlavně dětí, ale když už je stav neúnosný, uklízím je já.

O zahradu se měl starat hlavně muž, ale stíhá jen relativně pravidelně sekat trávu, zbytek je hlavně na mně. Nemám zahradu moc v oblibě, takže jsem povinnosti zminimalizovala na občasný úklid terasy, jedno až dvě shrabání listí (podle toho, jestli spadne najednou nebo se to dlouho táhne), sklizeň ovoce a jeden záhonek na pěstitelské pokusy (cuketa, hrášek, ředkvičky).

Honit děti do úkolů a vozit je na kroužky a z kroužků je moje záležitost, ale třeba připravit je na písemku umí lépe on, takže když je doma, dělá to on. V poslední době už i lépe zvládá ten dohled nad úkolama (naučil se jich ptát a pamatovat si, že musí denně číst a tak, ale snažím se, aby to řešit nemusel).

Celkově je to asi o tom, že já dělám takové ty věci, co se musí řešit každodenně a průběžně, muž má na starosti spíše nárazovky, takže ač dělá jaoby víc činností, tak toho času, co věnujeme domácnosti a baráku, je přibližně stejně....ale i kdyby ne, neřešíme, prostě fungujeme tak, abychom nebyli otroky svého domu ani svými.