Re: Ženská solidarita

Niki,
já mám ráda určitý typ lidí a jejich pohlaví v tom až takovou roli nehraje.
Nicméně mám prostě zkušenost, že ženy, ať už jsou jakékoli poté co "dosáhnou svého" začnou mít dost často pocit, že "ví jak na to" a udělují takové specifické rady, které ovšem těžko pomohou někomu, kdo je ve zcela jiné situaci. A není to ze zlé vůle, naopak. Mám třeba kamarádku, která fakt léta měla šílené problémy ve vztazích, víceméně díky kombinaci blbého nastavení z rodiny a poměrně nešťastného způsobu prezentace sebe sama... v době, kdy ty problémy měla byla ochotná naslouchat radám okolí, zamýšlet se nad tím, konzultovat svoje postoje, rozhodnutí... ve chvíli, kdy si našla partnera najednou začala mít pocit, že tomu "už rozumí" a teď bude zase dávat rady ona. A jakkoli to myslí dobře, tak to vyzní úplně marně. Netvrdím, že to je ryze ženské specifikum, jen se s tím u žen setkávám častěji. Muži té subjektivitě podléhají méně. Minimálně v mém okolí.