Re: Školství zamrzlé v komunismu

Zasněnko, nečetla jsem celou diskusi, snad najdu čas..
Co se týká přístupu školy - tak pomůcky na VV a prac. výuku - stály nás kolem 2000,-Kč, byl to pořádný seznam + kufříček. Chápu ovšem, že školství na výtvarné a rukodělné výchovy nemá peníze, nákup dle seznamu jsem brala jako nutnost. Jak to je tedy v zaharničí, tam vše děti dostávají?
Přezouvání - mám velmi ráda pořádek a s přezouváním souhlasím. Nesouhlasím s tím, že pokud si dítko přezůvky zapomene, že by mělo chodit bosé, o přístupu nemluvě.
Vadilo by mi, a to velmi, že mé dítě tráví velkou část dne v botách. To, že mají děti tržnicové gumové nazouváky, ale není vina školy, to je věc rodičů.
Obalené knihy a sešity -dcera je prvňačka, myslím, že jinak by možná opravdu byly omudlané, což by mě mrzelo a myslím, že i kdyby to paní uč.nechtěla, balila bych jí je tak jako tak. Pár knih má atyp. formát, obal jsem nesehnala a zatím je má neobalené a paní učitelka nic neříkala (dnes večer budu zrovna balit slabikář a početník).
Úkoly "pro rodiče" - požadavky jsou někdy vysoké a času málo, také jsem si občas už říkala, že až budou holky ve škole obě, tak asi nebudu mít jediný večer volný...Na druhou stranu, často slýchám, že v zahraničí jsou rodiče do spolupráce se školou zapojováni mnohem častěji, tak nevím, jak to je..
Co my ovšem vadí velmi, je tebou popisovaný direktivní přístup. Mám velmi pohodovu dceru "přizpůsobivou", ale nedávno si zrovna stěžovala paní učitelka, že moje dcera "ostře" odmítala tužku, kterou jí dávala s tím, že je jistě její a ona, že se "hádala", že není. No, nebyla, dcera byla v právu, ale paní učitelka prý byla zaskočená tím, že si dcera trvala na svém...Když mi to popisovala, říkala jsem si, že paní učitelka asi "zaspala dobu" a že se poněkud křísíme s jejím postojem, když dceru učíme, že co není její si brát nesmí... Jinak paní učitelka je "metrů, ale jak říkám, máme štěstí, že dceři to nevadí (zatím). Jinak bych partnerštější přístup velmi uvítala. Naštěstí třeba v družině nebo v jídelně jsou velmi milí a vlídní a děti berou jako malé "kamarády".
Dril v tělocviku si pamatuji ze svého dětství, ponižovaní jedné obézní spolužačky na hrazdě je pro mě dodnes ukázkou učitelské šikany. Je smutné, že to nevymizelo a jsem vděčná za to, že je dcerka zdatná, že tomu snad nebude vystavena...
Z toho co vymenovala mi vlastně vadí jen ten přístup. Mám pocit, že z dob mé školní výuky se mnohé zlepšilo, ale stále je dost co zlepšovat.