Re: pozitivní obraz otce?

Tylity - pěkné vánoce i tobě!

Rozumím tobě i problému.
Můj prcek je ještě hodně malý, dlouho jsem se snažila držet ho stranou našich sporů, zpočátku mu nevysvětlovala nic, jen semtam oznámila - taťka už s námi nebydlí, apod. většinou to vzal, jak jsem podala, prostě jako fakt.
Až si bohužel jednu scénu zažil, když řval po mě a začal ječet i na něj, prcek se k němu postavil a řekl - bež pryč a už se nevracej! Nevím, kde to slyšel, dojal mě, jaký je můj rytíř a rozesmál, že v té napjaté situaci udělal něco takového.
Ten zařval, že očkuju děcko a prásknul dveřmi.
Malý to obrečel a ptal se, tak jsem mu pár větami vysvětlila, že tohle chování není správné, nelíbí se mi a proto už taťka s námi není.
Když přišel za nějakou dobu se omluvit, prcek už zapoměl a má ho rád, hraje si s ním a vítá ho.. No myslím, že při příštím extempore by se mu to vybavilo - a doufám. Právě proto, co píšeš ty. Nechci jeho malý mozeček zatěžovat, trápit ho něčím nepochopitelným, ale přitom chci, aby dokázal rozlišit, co je správné a co ne - ačkoliv to může dělat nebo způsobovat jeho vlastní otec.
Je to těžké, ale nemůžu dopustit, aby si ho jako vzor nesl do života. Tak to je.