Re: Slušný příjem

Já se poslední dobou v tomhle ohledu často dohadujou s dcerou (18 let). Pubertu žádnou neměla, byla v pohodě, tak si to asi "vybírá" teď v tomhle věku. Například poukazuje na to, za kolik si mohly její spolužačky pořídit šaty na maturák, že se nechaly profesionálně nalíčit, kolik je stálo učesání. Bere jako samozřejmost, že jela na lyžák, na kanoe, že jede na muzikál do Nár. divadla, ještě brblá, že dostane malý kapesný, prostě je poslední dobou děsně neskromná. My žijeme jen z platu manžela, máme pro 5 lidí měsíčně cca 25 000 Kč, šetřím kde se dá, abysme mohli dopřát dětem tyhle školní akce, aby jsme v létě jeli na týden tady v Čechách na dovolenou, aby jsme párkrát do roka jeli někam na výlet. S penězi hospodařím jen já, manžel rodinný finance nechává jen na mě a oni neví, jak je čím dál těžší vyjít se stejnou částkou.Jen pořád slyším, jak sedím na penězích a nechci pustit korunu. Ale prostě nemůžu, pokud ještě nějaký čas chceme žít aspoň na téhle úrovni. Od příštího roku chce jít dcera na VŠ. Nedovedu si to vůbec představit, platit ubytování, dopravu, stravu a ostatní, pokud i já nebudu mít práci. Ona to ale bere jako naší povinnost, že jí musíme dopřát studium, že ostatní taky půjdou po maturitě dál.... Na druhou stranu mi sama vypráví, že stále stejná část spolužákyň od ní ze třídy nejezdí na žádný výlety, kulturní akce, lyžáky a podobně, protože jejich rodiny nemají peníze. Dvě holky od nich dokonce nešly ani na vlastní maturák, protože se na něj vybíralo 4 000 Kč a ty rodiče tyhle peníze navíc prostě neměli. Stejně tak by neměli na šaty a kadeřníka... Je to smutný a já jsem smutná z dcery, doufám, že jí to časem přejde, že jí život naučí. Samozřejmě jí nepřeju nic špatnýho, jen to, aby získala trochu pokory a naučila se odříkat si něco, nemusí nutně mít.