Krize v manželství

Vzdycky, kdyz jsrm potrebovala radu, podporu nebo se jen vykecat, tak jsem sla sem. A pomohlo to. Snad to pomuze i tentokrat. Mame krizi. Krizi, kterou podle vseho vidim jen ja. Ani nevim, jak zacit. Prijde mi, ze manzel se zmenil, co mame prcka. Teda spis nezmenil. Zustal stejnej. Ale tady je treba nejaky posun, vyvoj. Je porad pubertakem. Nic se pro neho nezmenilo, co se malej temer pred rokem narodil. Pro me se zmenil cely svet. Proto to tak jasne vidim, to jeho ustrnuti. Mam svoje potreby, nektery vyplyvaji z toho, ze jsem mama, nektery z toho, ze jsem manzelka, atp. Vzdycky jsme se o vsem bavili a vse spolecne resili, a take ta reseni nachazeli. Ale posledni dobou, asi tak rok a pul zpatky, dohody nedodrzuje, neplni sliby, nebo veci vubec neresi. Mluvim jen ja a on mlci. A neustale se divi, ze mi ZASE neco vadi. Ja potrebuju nejakou oporu, aby drzel slovo, aby byl ohleduplny. Ja fakt nejsem stroj, pece o prcka me vycerpava (babicky a tety atd jsou mimo dosah) a ocenila bych, kdybych nemusela resit jeste tohle. Nejradsi bych ted jen spala. Mam dost. Mozna to vidim hur, nez to je, ale takhle se ted proste citim. Citim se jako kus hadru. Litam zady kolem malyho a chci, aby na to bral ohled. Vim, pisu mozna dost zmatene a nekonkretne. Co s chlapem, co je nekomunikativni, neohleduplny, sobecky a neempaticky? Vim, ze nestaci naznak, to jsem se naucila uz davno, ale nepomuz ani to, kdyz mu to reknu na ferovku. Bud bude mlcet, nebo me odbude s tim, ze to jsou totalni nesmysly, pripadne mi to odkyve, slibi, ze se polepsi a slib tradicne nedodrzi. Asi ani nechci radit, chtela bych pochopeni, ktereho se mi doma nedostane. Mozna muj pohled zkresluje i deprese. Trpela jsem ji pred dvema lety (opet jsem se zadne podpory ani pochopeni nedostalo), a mam pocit, ze to po me zase leze. Zacinam bejt apaticka a stahuju se do sebe. Tohle bude zrejme jeden z poslednich pokusu volani o pomoc, nez zalezu do ulity. Nerada se takhle lituju, ale ja se nejam nemuzu zmatozit. Diky za odezvu