Re: Krize v manzelstvi

Myslím, že jsem to při prvním miminku měla podobné. Ona ta krize s tím prvním dítětem je poměrně přirozená a myslím, že celkem běžná. Já tenkrát došla tak daleko, že jsem "odešla k mamince"....ne napřímo, jako že odcházím, ale že prostě budu nějakou dobu u našich, aby si užili vnučku, že nevím, jestli týden nebo dva nebo dýl, že bude mít klid na práci a může za námi o víkendu přijet....
A fakt to udělalo divy, mamka byla ta, co sdílela se mnou tu radost z prcka, spolu jsme chodily nakupovat oblečení pro malou, spolu jsme chodily jen tak ven, jí se současně povedlo se uvolnit ze stresu s tátou, který byl v té době v léčebně po mrtvici a ona za ním nejdřív sama a pak se mnou několikrát týdně jezdila.....
Každopádně asi po dvou týdnech jsem se vracela domů, muž za námi skutečně o víkendu přijel, mně se povedlo se za tu dobu uvolnit, užít si to, co jsem tak postrádala, přestala jsem řešit "každou prkotinu" a současně jsem si v hlavě srovnala, co opravdu nutně chci a můžu změnit a najednou bylo lépe, půlroční krize byla pryč....a to až tak, že jsme začali plánova dalšího prcka, takže se rok a půl po první holčině narodila dvojčata .

Takže, nemáš někoho, maminku, kamarádku, se kterou by sis mohla popovídat o těch změnách? O tom, co teď prožíváš? S kým by sis mohla užít ty radosti kolem miminka, aniž by tě muselo štvát, že jeho se to jakoby netýká? Jemu to totiž nějakou dobu bude trvat.....a u nás dokonce až rizikové těhotenství a moje povinnost ležet změnila to, že začal i něco kolem malé dělat, nejen že "byl rád, že nás má".....až tehdy mu došlo, co je jinak....