O společném bydlení zatím neuvažuji, mám ráda tu svobodu. I když o ní hodně přicházím, protože přítel je u nás už téměř vždy když není v práci (pracuje na směny). Ani se neptá na pozvání, rovnou oznámí že příjde. Aspoň jsem ho poprosila, aby poslal sms, dřív se tady zjevil kdykoliv se mu to hodilo. Někdy čekal i před domem, než příjdu z práce. A to mi vadilo šíleně.
je tam vlastně tak, jak kdyby tam bydlel, alespoň mi to z toho vyplývá ... "je u nás už téměř vždy když není v práci"
A přítel, o kterém jsem psala býval zpočátku hodně často pracovně pryč, postupem doby bylo práce míň a on byl víc doma a "nudil se" , nechtěl být doma sám . Jenže u nás bylo víc důvodů, proč by nešlo bydlet společně, oba byty malé pro soužití 4 lidí ( v té době ještě byla doma dcera) , syn a on se nemuseli až tak, přestože to nebylo na ostří nože, tak když spolu měli být delší dobu, tak na sebe vzájemně žárlili, jak jsem psala . Jediné řešení by bylo koupit větší - společné - bydlení, na což nechtěl zas přistoupit on, že se nebude zadlužovat hypo ( mmch měl/má poměrně velké majetky v pozemcích, ale to neprodá, protože to jednou zdědí jeho děti, jak mi bylo vysvětleno, že by třeba část mohl prodat z toho koupit 1/2 nemovitosti a zdědily by děti tuto o tom se odmítl bavit).
Takže z těcho x věcí jsem to přebrala tak, že tečdy budeme každý ve svém a až syn bude třeba na středí a o mámu nebude tolik lámat že se k sobě sestěhujem. Jenže jemu zas chyběl právě ten servis, který já jsem nedělala. Musel si doma uklízet a tak sám. Myslím si, že pokud bychom spolu bydleli, rád by mi toto přenechal, přeci jen, je to "ženská práce" . Přitom jinak to je ok chlap, chytrý, pracovitý, slušný, pokud vím, teď již s nějakou paní bydlí ( paní nemá malé děti, už je má z domu) .
Takže hlavně bych na Tvém místě s přítelem pohovořila ve smyslu, jak si to představuje dál a podle toho se zařídíla. U nás to bylo tak, že OD ZAČÁTKU jsem tvrdila, že nechci spol bydlení a PŘESTO se po nějaké době stalo pravidelnou mantrou že spolu nebydlíme

má přítel klíče?