Ano, jsem nedůvěřivá, dost jsem si předtím nabyla hubu.
S čekáním před domem to bylo asi takhle.
Rovnou z práce letím pro prvňáka do družiny.
Cestou koupím drobnost k svačině v krámku u domu, počítám, že mám
Cca 30 minut volna, než povedu prvňáka na kroužek. Těším se na kafe a že si v klidu sednu. Přicházík k domu a ejhle, On už na nás čeká.
"Neměli jste tu už být ve čtyři?" V tu chvíli vidím rudě. Zamilovanost se vytratila. Nicméně jsem slušně vychovaná a doma nabízím kávu

Markéto,
"Ještě moc nechápu jednu věc - výrok, že u tebe má servis. On doma u tebe nic nedělá - neumyje nádobí, neutře apod? Tohle je možná horší než to finanční nepodílení, na jaký model si ho zvykáš."
Ano, jsem vůl. Ne, nemyje nádobí - mám myčku. Ale uvědomuji si, že to nádobí do myčky nedává. Položí ho na kuch. linku. Domácí práce dělám jenom já. Jednou, když jsem uklízela, on uvařil oběd a párkrát oškrábal brambory. Myslím, že ho to fakt netrkne, musí se mu to říct. Prostě na tom musím makat. On je fakt hodnej (mám dost negativní náhled na chlapy, takže to je ode mě poklona) jen je truhlík.
Jinak s klíčema, já mu je jen půjčila. Že je nevrátil jsem si všimla až včera večer a to šel zrovna domů. Dala jsem mu jen klíč od vchodu do domu. Teď jsem se byla podívat a ten na stolku leží. Zato chybí kroužek s klíčema, co jsem mu půjčila. Tak to chlapec nějak nepochopil
