Re: Manžel o mě nestojí

Mám pocit, že mluvíš o situaci u nás doma, jen obráceně. Jsme spolu skoro 23 let, a celkem v pohodě. Máme 2 skvělé holky a já osobně mám pocit, že jsme celkem normální spokojená rodina. Můj manžel ne, on je frustrován.... Pořád by chtěl " posilovat vztah" a s odrůstajícími dětmi ještě víc než dřív. Takže se mě velmi často ptá jestli ho ještě miluju, jestli mám o něj zájem atd. Ano, samozřejmě, že mám, jinak bych s ním dávno nebyla, ale nerozumím tomu, proč to mám sdělovat 2x týdně nahlas a tvářit se u toho rozněžnělě, když právě v tu chvíli něco dělám nebo v hlavě promýšlím projekt nebo organizaci práce na další den. Nejraději by se mnou chodil na romantické procházky a držel mě za ruku, což bytostně nesnáším a mám při takové procházce pocit absolutní nesvobody a podřízenosti, občas pro klid v rodině a protože má muže ráda jdu, ale v podstatě to přetrpím, stajně jako společné nákupy. Když si sednu k novinám nebo ke knížce, romanticky se přiblíží a chce si " špitat", zatímco mě zajímá vývoj kurzu koruny, protože s ní a eurem obchoduji. Jsem asi jiná nebo mám v sobě půlku chlapa, ale jsem už alergická na sousloví "posilovat vztah". Nejraději by toto téma se mnou probíral do hloubky a já opravdu nechápu co přesně chce probírat a proč u toho mám marnit čas a probírat to s ním pořád dokola, když vlastně není tak nějak co - tedy alespon z mé strany. Zato při praktických záležitostech si poplete středu se čtvrtkem a dceru musím vyzvednout já ..... . Upřímně mě celkem mrzí, že je frustrovaný, ale dělám co umím, snažím se být vnímavá, ale jen z rozumu, a protože ho mám ráda a je mi s ním dobře, ale že bych to dělala sam od sebe to opravdu ne. Podle mého je to především vnitřním nastavením každé osobnosti a tanečky a něžnosti jsou jen něco navíc, které můžou pomoct, ale to vnitřní nastavení je věci každého samotného. Tak ty byl trochu jiný pohled od neromantické duše -:).