"Žženo, jistě, ať si pohotovost nechá zaplatit."
Tak v čem je problém? Sama uznáváš, že za pohotovost si může nechat zaplatit.
"Ovšem, pokud se mu nelíbí, že pracuje i po čtvrté odpolední, tak ať jde dělat do fabriky ... to je zase jeho volba."
Tak v tom případě je volba klienta vybrat si někoho jiného.
"Litovat ho, že ztrácí čas tím, že dělá svou práci, je trochu mimo."
Nikdo ho nelituje. Jeho práce se skládá z různých úkonů a ty akutní jsou samozřejmě honorované podle toho, že jsou akutní. Pokud se Ti nelíbí, že za akutníé výjezd si naúčtuje tolik a tolik, můžeš si jej prostě standardně objednat, třeba na příští úterý dopoledne.
"Jiná věc je, pokud je zaměstnanec (nebo i podnikatel) zneužíván, jako třeba lékař v nemocnici, ale toto je přece věc volby každého člověka."
Ale přece stanovení adekvátní ceny za akutní výjezd je přesně strategie proti tomu, aby byl člověk zneužíván. Přijde mi OK, aby si i lékař stanovil taxu za akutní služby nad rámec jeho pracovní doby.
"Mimochodem, já bych se svým vysokoškolským vzděláním + postgraduálním studiem za pohotovostní výjezd tolik žádat nemohla."
To můj muž se třemi tituly taky ne. Dlužno ovšem dodat, že lidi většinou nepotřebují akutní napipetování pufrovacího roztoku nebo analýzu proteinové aktivity v buněčné suspenzi u nich v domácnosti.
